V úterý 28.1.2025 náhle odešel kamarád Jirka Janoušek, lezcům a blízkým známý jako Mulisák, nebo prostě Jířa.

Jirkovy výrazné lezecké začátky se vážou k jeho oblíbeným Betlémkám a Klokočí, kde v sedmdesátých létech významně tvořili především s Joskou Rakoncajem, Jirkou Novákem, Jirkou Lejskem později i s Martinem Keyřem a  dalšími lezci té doby. Namátkou -  Pavlačová drbna (Pavlač), Údolní c. (Džbán), Para cesta (Zármutek) a další.

Skalák a ostatní oblasti Českého Ráje samozřejmě nezůstaly stranou, cesty jako Sypání ptáčkům (Jeřabí) nebo Údolní cesta na Rozeklanou jen tak nezestárnou. Jirka na to dost měl, a tak se zabydlel v TJ Lokomotiva Liberec, kde byla na podmínky té doby nějaká "sportovní perspektiva". A bylo hezky našlápnuto. Ale život není jen lezení - rodina, stavba domu, práce - a Jířa to na čas (zdánlivě) pověsil na hřebík. Přibližně na začátku osmdesátých let Jirka výrazněji obnovuje aktivitu, s řadou kamarádů přelézá stávající pískovcové ikony v oblasti i v Sasku a dává obtížné cesty v letních i zimních Tatrách.  Někdy v téhle době se nechal slyšet jeden z významných skalních borců že : "Kdyby se na to ten Mulisák nevykašlal, tak dneska nosil ostatní na ty kopce v ruksaku." Asi ano. Jisté je, že se Jirka - jak říkal on -" přidal k mladším klukům" a velmi zdatně se s nimi podílel na parádních a těžkých prvovýstupech. Nejčastěji s Mílou Staňkem a Liborem Stejskalem.

Po revoluci do světa - a tak má Jirka také pár slušných zářezů z Alp, Dolomit, Fanských hor... Na expedici v Himalájích se bez váhání vzdal osobních ambicí jen aby nenechal životního kamaráda (Martina Keyře) v průšvihu. 

V pracovním životě byl všemi uznávaný stavař, který si uměl se vším poradit. Hlavně byl uznávaný jako člověk, který s každým uměl vyjít, i když s ním třeba ve všem nesouhlasil. Ne. Mulisák rozhodně neměl svatozář, měl jen docela vzácné vlastnosti : sílu, techniku, nezištnost, velké srdce. 

Jedna z pozdějších cest, kterou vyrobili se synem Jirkou ml. v "jeho" Betlémkách - elegantní pilířek na Větrnou - má  výstižný název : Mulisákův učeň. Co dodat ?    

Nejde zapomenout.