Ve středu 26. 6. večer, ve věku 77 let, odešel kamarád, významná lezecká a společenská postava Skaláku posledních šedesáti let, Zdeněk Novotný, známý především jako „Brouček“.

Brouček s Taxisovou rodinou.
 

S lezením začínal jako Pražák počátkem šedesátých let v Šárce, ale brzy začal jezdit do Českého ráje, který se mu stal druhým domovem. Jeho prvními spolulezci byli Taxis, Vláďa Kňava a Vašek Chlum, ale brzy i všichni ostatní, kteří v té době lezli – Kirfa, Šotouš, Cikán, bratři Černí, Ládík Mejsnar, Ruda Zabilka, Rišík Karoušek, starý i mladý Chroust, Pavouk ….. lezl prakticky se všemi významnými ( i nevýznamnými) lezci své doby, později i s mnohem mladšími. Brouček měl gymnastickou a zápasnickou průpravu, dobré sebevědomí a tak mu lezení šlo hned od začátku velmi dobře. Brzy se pouštěl do nejtěžších cest a většinou je bez problémů přelézal. S Vaškem Chlumem se občas zúčastnil nějakého prvovýstupu, ale moc ho to nebralo, raději normálně lezl. Neměl velké ambice, zato však dosti rebelskou povahu a proto se vyhnul svodům reprezentace, na kterou byl koncem šedesátých let zralý, a tak neskončil pod Huascaránem, jak s oblibou říkal.

Pod Majákem 1989, zleva Pavlík Starý (Šmoula), Brouček a Lída (Želva).

Jaro 90 pod Skautem – Kamzík, Gomi, Vláďa Kňava, Brouček.

V roce 1968 utekl z vojny a po vzoru Josky Smítky se skrýval ve Skaláku, žil ze zásob, které mu tam nosili kamarádi. Toto extempore skončilo vězením. Po návratu na svobodu už jeho lezecký zápal trochu uvadal, začal se více věnovat dalším záležitostem, ve kterých byl více než dobrý – mariáši, kulečníku a především zájmu o něžné pohlaví. Jeho milenky a ženy tvoří několik generací. Alkoholu bývalo hodně, a jeho velkou láskou bylo i kouření cigaret, začínal aktivně ve 13 letech a poslední cigáro měl pár hodin před smrtí.
I v dobách, kdy už Brouček prakticky nelezl, občas s námi mladšími do skal šel, a vždy bez problémů vylezl na co se zrovna šlo, i když to bylo zrovna nějaké písmenko. U kruhu si dal několik cigaret a cestu elegantně dokončil.

Ale jeho hlavním působištěm už tehdy byly významné záchytné body Skaláku – především Valdštejn, hospoda u Kohoutků, lázně Sedmihorky, později i Koupaliště.

Mariáš na Koupáku, 80.léta, karty drží zleva Brouček, Zdeněk Musílek a Olšan, přihlíží bratři Staří (mladí).

Brouček bydlel celý život na Smíchově, ale vždy si život a práci dokázal zorganizovat tak, že ve Skaláku trávil víc času, než většina Turnováků. Jeho přátelská a k ženám přítulná povaha mu zaručovala vždy nějaké místo, kde mohl složit hlavu. Posledních cca patnáct let strávil v pensionu seniorů na dohled Skaláku a přivydělával si obsluhou parkoviště před vjezdem do lázní.

S Váňou v Labáku.

Jeho slavná přezdívka má docela poetický původ – 16-letý Zděnda vyrazil z Prahy na kole na Sušky. Cesta se protáhla a na Malou Skálu dorazil již za hluboké tmy. Uviděl výkop, který byl označený lucernou. Lucernu si vypůjčil, a takto vyzdoben dorazil na Sušky. Jméno Brouček bylo nasnadě, a čím víc se mu bránil, tím spíše mu zůstalo.

S touto krásnou přezdívkou i dobrým kamarádem odchází i velký kus skalácké historie.

S Pánem Bohem, Broučku.

Váňova 50 na Koupáku, zleva Kamzík, Vláďa Haleš a Brouček (2011).