6.9.2023 zemřel po těžké nemoci kamarád Jarda Vávra, řečený Fialka. Jarda vyrůstal v Hrdoňovicích pod skalama, které ho již odmala přitahovaly, a tak po nich začal přirozeně lézt. Byl čistokrevný amatér, neměl potřebu se organizovat, často ani používat lezecké pomůcky, včetně lana. Výšky mu dělaly dobře. Ve skalách měl nejraději ticho a samotu, občas vyrazil třeba do Ádru, Labáku nebo na Obrvégry a vždycky něco sám vylezl. Samotu potom poctivě vyrovnával pobytem v přeplněných pivnicích.

Můj největší lezecký zážitek s Jardou se ale neodehrál na skalách. Jednu zimu počátkem osmdesátých let jsme spolu hodně sedávali na turnovském nádraží. Umělé stěny ještě byly hudbou vzdálené budoucnosti, tak jsme přemýšleli, jak udržet do jara pracně nabytou lezeckou formu. V nedalekém sídlišti tenkrát stával sedmdesátimetrový komín, tak jsme si na jeho vršku občas dali cigáro. Vrcholem naší zimní přípravy byl bivak na tomto komíně. Mladičký Gomi, který bydlel na dohled komína, později vyprávěl, že se jeho matka divila, co to v tom mraze pořád pozoruje z balkónu.

Bylo by toho ještě hodně, kamarádství s Jardou mi přineslo mnoho nevšedních zážitků, na které se nedá zapomenout.

Tak buď s Bohem, Fialko!

Podzim 1986 ve Skaláku, zleva: Fialka, Máňa a Váňa