Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
4
Lezecké podmínky:
Skály suché,
lezení povoleno!

Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Archiv aktualit serveru hruboskalsko.cz (2019)
2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019,

  Cesta za zlatem
  Zemřel Bohouš Svatoš - aktualizace
  Hohe Wand
  Historické vrcholovky
  Školení 2019 - Klokočí
  Medaili starosty Drahomíru Machaňovi
  Skalní muž 2019
  Nové povolení pro Adršpašsko - teplické skály
  Vytloukání 2019
  Kulturně společenské víkendy 2019
  Jarní oddílový zájezd
  Otvírání Skaláku 2019
  Horo tábor
  65. ročník ZLATÝ CEPÍN JIZERSKÝCH HOR
  Zemřel Franta Kozák
  Výroční schůze
Hohe Wand

Hohe Wand je stolová hora asi 80km jižně pod Vídní, s nejvyšším bodem asi jako Ještěd, tj. něco málo přes 1000 metrů nad mořem. Pro nás je zajímavé jižní úbočí, kde je asi 5 km široký pás skal, vysokých až 250 metrů. Z Liberce je to mimo dálnice 400km, takže docela dobrý cíl na lehce prodloužený víkend.

Ráno v pět vyrážíme, v poledne parkujeme skoro přesně ve spádnici profláknuté vyhlídky SkyWalk, což je pro nás hlavní orientační bod.

Ničím se nezdržujeme a začínáme v sektoru "MILAK-KLETTERNGARDEN". Dá se nalézt podle velkého kříže na vrcholu věže hodně vlevo dole pod SkyWalkem, která dosahuje asi třetiny celkové výšky stěny. Dokonce se chytáme podle nákresů, jsou to vždy dvě délky, dole lehká 3, nahoře pak už těžší oklouzaná 5plus-ka. Po dvou cestách nás to přestává bavit, jdeme podél skal zpět s tím, že "něco najdeme". Když projdeme pod SkyWalkem, tak ve stěně vidíme dvojku, tak že se za ní "svezeme" a nebudeme muset nic hledat. 


Obr. 1: Plošina SkyWalk a cesta SMOKI JOKI

Nechali jsme je trochu odlézt, první dvě délky nic moc, položený rozrachtaný hřeben, druhý štand jsem našel až po velkém hledání. Dobírám a koukám kudy lezou dál, hřebínek končí pod kolmou stěnou, "předskokani" to ve 4.délce berou trochu zprava a mladá paní, která jde jako druhá, musí dost bojovat. Pižvoň natahuje 3.délku, dál to vychází na mne a co horšího, za námi se objevují další místní, takže jediná cesta vede vzhůru.

Jako trotlové s sebou táhneme každý batoh s pitím, botami, nějakými těmi hejblátky, bundou do deště, tlustým průvodcem a telefonem, abychom se dovolali o pomoc. Místní borec, co leze na čelbě, má u pasu pár pres a vzadu na karabině lehké, ale opravdu lehké, sandálky, je mi lehce trapně. Další délka už bude ostřejší, sundavám batoh s tím, že si ho pak vytáhnu. Místňáci sledují co jako bude, tak za to beru jako za mlada a rychle jsem nad těžšími místy, popotahuji batoh a dolézám na štand. Místňáci nakonec lezou cestu vlevo, tak netlačí, pohoda.

Dobírám, řada nýtů pokračuje přímo nahoru, vše se zdá být jasné, ale když do toho Pižva naleze, tak místní zdola volají, že ta naše cesta vede mnohem více vlevo za rohem ... a tak jsme se vlastně dozvěděli, co vlastně lezem. Pak už jen 3 délky na vrchol, místy dost nepříjemné trávy. Nahoře z batohu vyndavám průvodce, cesta "SMOKY JOKI" za 6-, 230m, 7 délek. V průvodci je dokonce topo cesty a fotka z cesty! Takže nakonec jsme měli kliku a trefili se do pěkného směru. Doporučuji, nástup je asi 100m vpravo od spádnice SkyWalku pod krátkou stěnkou s nýtem a malou borovičkou, která je omotaná starou lanovicí.

Kudy se sestupuje pod stěnu nevíme, tak se vydáváme po docela slušné pěšině s velkými modrými značkami, prudce sestupujeme, pěšina končí u malého skaliska ... a dál se pokračuje kolmo dolů komínem o průměru 3 metry po 15 metrovém žebříku a pak ještě stěnou dalších 10 metrů po kramlích. Je to krátký béčkový klettersteig "Frauenluckensteig" (německy umím jen pár slov, ale "lucken" se dá přeložit jako "štěrbina", tak mě leccos napadá). S přesvědčením, že jsme se někde sekli, to slezeme, pak už je to po pěšině až dolů.


Obr.,2: Vstup do komína zajištěné cesty Frauenluckensteig.


Obr.2: "Štěrbina" zajištěné cesty Frauenluckensteig.

Spíme v obytňáku na parkovišti, ráno přijíždí místní správce Naturparku a rozčiluje se, že se zde spát nesmí, ale nějak to ustojíme. 

Druhý den si dáváme předsevzetí, že vlezeme jen tam, kde budeme přesně vědět, o co jde. V průvodci jsme vybrali devítidélkový šestkový "HAMBURGER PFEILER". Bereme azimut a jdeme podél skal, asi za půl hodiny máme cestu naleznou. První délka hnusný komín, dole vyleštěné jak psí kulky, nahoře v tom teče voda (je po velkých deštích), štand u velké borovice. Další délka doprava po hliněných poličkách pod pokračování skal, cestou měl být nýt a hodiny, nenašel jsem nic. Dlouhá koutová trhlina, pěkné rozpory, po třech metrech nýty nebo skoby, sem tam stabilní lanovice, konečně lezba, kterou jsme hledali. Další délka má těžký odlez, povinné vyleštěné chyty, ale nakonec to není tak zlé, zase štand v lese u stromu. Další délka je vodorovný přechod v hlíně pod další skálu. Následuje 45 metrů v chytovatých plotnách, paráda. Šestá délka mě vrací zpět na zem, ale za chvíli jsem nahoře ... zase štand u stromu. Když do vysílačky hlásím "Jsem na šnadu, shoď", tak má Pižvoň docela radost. Dobírám a pak ještě 200 metrů nahoru po skalkách, dalo by se to jít současně, ale jsme rádi, že si můžeme odpočinout dobíráním se.


Obr.3: Šestá délka "Hamburger Pfeileru"

Dolů jdeme stejnou cestou jako včera s tím, že si dáme pozor a najdeme tu správnou cestu. Před námi vidíme česky mluvícího borce, který sebejistě velí třem paničkám, že "tudy to vede až dolů". Říkáme si, že máme štěstí a potkali jsme někoho, kdo to tu zná. Po deseti minutách stojíme zase u toho samého komína jako včera, borec je tvrdý a paničky nutí vlézt na žebřík. Když to vidím, vstupuji do hry dotazem, zda už někdo z nich něco takového zkoušel. Dámy ucítily šanci a tvrdí, že chodí tak maximálně s pudlem do Kundratického lesíka, borec couvnul a otočili to zpět nahoru. S pocitem vykonání dobrého skutku slézáme dolů, kde si ze vzdálenosti 3 metrů koukáme z očí do očí s velkým kozorohem, toho na Hrubici fakt nepotkáš!

Autem vyjíždíme na náhorní plošinu na velké parkoviště v nejvyšším bodě, je zde Infocentrum se zázemím, u místního kiosku probíhá nějaký "fest", zapalují u toho milíř na dřevěné uhlí a hrají k tomu na lesní rohy. Chtějí 14EUR za auto a dva lidi, to je slušné, za ten klid k ránu to stojí. Jen ten strážce parku, co nás včera ráno buzeroval, v neděli v půl šesté ráno vyndavá traktor a začíná s ním u Infocentra nakládat kameny, tomu by jeden nevěřil ... příště asi zase budeme spát na parkovišti dole pod skalami. 

Ráno přejíždíme na Dürnstein, což jsou skalky asi 70km od našich hranic. Na různé věžky dáváme pár cest, ani nezkoumáme, jak se co jmenuje. Blíží se déšť, tak to balíme a jedeme do Čech, sem se ještě určitě vrátíme a pak místní problematiku rezebereme více.

Obr. 4: Pěkné věžky Dürnsteinu

A na závěr jen malé shrnutí fenoménu Hohe Wand:
Cesty jsou sice dlouhé, ale nevyrovnané, často proložené "lesními" úseky. Odjištěno hustě, vlastního železa a batohů netřeba. Obtížná orientace, zejména při první návštěvě. Lidí není zase až tak moc, převažují ferrátisti (ferrát je tu opravdu hodně). Klidné spaní v mini campu pod stěnami nebo pak na kopci u Infocentra, O víkendech a svátcích se dole platí mýto, ale není to moc. Celkově pěkné, na stará kolena (doslova) si stále ještě doplňuji maturitní otázky, tuto jsem si tedy tímto zpracoval ... ale vicedélky v Arco to nejsou!

Zdeněk Strnad



TJ Český ráj
432 historických fotek

Foto: 28.8.1955 Príhrazy-Turnovská-N.C. J.Janku,J.Schulka(kruh)

Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2019
kontakt: Zdeněk Strnad
Jimmy