Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
0
Aktuální lezecké
podmínky pro dnešní
den ještě nebyly
stanoveny!

Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Oddílové zájezdy
... zpět do přehledu článků
Grossglockner 2011 (R. Grebík, J. Müldner)

Povestný výstup severním Pallaviciniho kuloárem na nejvyšší vrchol Rakouska, který je pro horolezce neco jako „maturita“ v horách, patrí k nejvyhledávanejším ledovým smerum v Alpách.

Severní stena Grossglockneru z vyhlídky Franz-Josefs-Höhe

Mohlo by se zdát, že jde o pomerne lehký výstup, dneska už totiž borci snehový kuloár sjíždejí na lyžích (bez horního mixového žlabu) a nebo behají sólo na jeden zátah rovnou od parkovište z vyhlídky Franz-Josefs-Höhe. Tuto cestu bych ale zas tak nepodcenoval, prece jenom jde o severku v horách. Legenda ceského horolezectví Míra Šmíd v knize Cesty a návraty popisuje, že v léte 1974 se ve žlabu dokázalo za mesíc zabít neskutecných 16 lidí (hodne tehdá prej padaly kamenné lavinky, Míra tam jednu taky schytal). A letos se napríklad z horní mixové cásti zrítil sólující Rakušák prímo pred zraky nejakých Cechu. Takže to chce peclive zvažovat termín a hlavne sledovat pocasí. Což je obecne platná zásada pro lezení v horách. My jsme cestu vylezli na druhý pokus. Poprvé nás zradilo pocasí a po nekonecném nástupu k bivakové boude jsme museli sestoupit. Navíc v dubnu nebyla pro auta ješte otevrená silnice k vyhlídce, takže jsme si pri pochodu od závory v tvrdých pohorkách na asfaltu užili to svý. Za ctrnáct dnu v kvetnu jsme ale cestu prelezli. To už  byla silnice otevrená až na vyhlídku, ze které se sestupuje na ledovec Pasterze pod nástup k bivaku. Sportovní hodnotu akce jsme zvýšili peclive devastující kalbou u auta den pred výstupem. Pokud má clovek vytrvalost a vyrazí z vyhlídky ješte v noci, je lepší valit na vrchol bez mezipristání v bivakové boude.

  

Bivaková bouda

Ta se nachází ve výšce 3250 m na ostrém hrebínku pod samotnou severní stenou a ideálne je pro 6 lidí. Nás tam spalo 12 a okolo v záhrabech dalších 6 lidí. Prozírave jsme vstali jako první ve dve v noci a už ve tri za svitu celovek pochodovali traverzem k samotnému žlabu. Jednou ci dvakrát se nám propadla noha nekam do prostoru pod zmrzlým snehem, ale moc jsme o tom v té tme nepremýšleli. Príšte už bych se asi navázal. Po prekonání odtrhové trhliny a nástupového trychtýre jsme do cca 2/3 žlabu postupovali bez lana. Poté se sníh zmenil v cistý led a bylo nutné se navázat.

    

Ledolezení

Led byl v mínus dvaceti tvrdý a lámavý, ruce promrzaly a tak se postup zpomalil. Zacalo svítat a dole na zacátku žlabu se objevily další lezecké dvojky. Obcas jsme se jim pripomneli a poslali dolu pár šutru a ledu. Žlab je pomerne široký, takže je to nejspíš minulo.

      

Mixy v horní cásti

Poslední ctyri délky (dve v ledu a dve v mixu) jsme lezli skoro ctyri hodiny, takže nahore jsme byli okolo deváté ranní. Sestup normálkou k chate Erzherzog-Johann-Hütte a sjezd po prdeli až na ledovec pod vyhlídku Franze Josefa, kde na nás v aute cekaly zasloužené Svijánky.

Robin 10.1.2012

Vylezeno: Pallaviciniho kuloár (600m, 55°, III)  23.-25.4. a 7.-9.5.2011

 



TJ Český ráj
430 historických fotek

Foto: Ottova vež -Vyhlídková- Jošcik Hradecký, Ital Alberto Campanile 13.5. 1982

Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2018
kontakt: Zdeněk Strnad