Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
Lezecké podmínky:
V zimním období
Hruboskalsko pro
lezení uzavřeno!

24. 1. 2018
Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Oddílové zájezdy
... zpět do přehledu článků
Meteora podzim 2013

K 10. výrocí návštev jsem si  letos v kraji brambor a ouza  nadelil trítýdenní pobyt. Cíle jsem mel jasné: vypláchnout si hlavu, prekonat hranici sta veží a 200 cest v oblasti a vzhledem k Bleskovu sdílenému nadšení pro jednu z volných linií, udelat novou cestu na Alyssos.

V pobytu se tam, vždy po týdnu, vystrídali 3 party úcastníku. No, pripadal jsem si jako delegát CK úžas v egyptském hotelu.

V prvním týdnu mne tam spolecnost delali : Blesk, Holis a mne doposud neznámá bytost- Ivka.  Presun do destinace probehl bez problému, zase pribylo pár kilometru dálnic a už jsme  si mohli užívat modrého nebe a tricítky na teplomeru.

Pro 1. den jsme zvolili stenu Zadního Meteorawandu. Já s Bleskem šel na atypickou, trídélkovou prstovku „Rohnspitzlerweg“ VI+ a velmi spore jištenou plotnu Neuer Talweg V+.  Holis si zatím testoval Ivku na vlevo vedoucí Schlagenlinii a Direkt Sudwand, obe V. To ješte netušil, že její maximum je nekde o tri stupne výš. Naše schopnosti vlastne ani behem týdne nestacily na to, jej tecovat.

zadní stena Meteory

Na slunci bylo skutecne teplo, tak jsem 2. den skupinu nasmeroval do stinné soutesky Alphawandu. Já s Bleskem „Krvavou stopu“ VII, Holis s Ivkou vedle vedoucí „Tegularius“ VII-. Blesk 1. Délka, já druhá, parádní cesta vcetne naprímení  „Vollendung“. Ve vedlejším ringu Holis scouval, oteže prevzala Ivka a 1. štand dostoupila s elegancí sobe vlastní a mírne cvakajícíma zubama ve spore jišteném žlábku. Pak už šlo vše jako po másle. Blesk pak s Ivkou ješte pridali „Cernou magii“ VII- na H-wachtera. My s Holisem už meli splneno. Nakonec kam chvátat.

Blesk v klícovém míste „Krvavé stopy“. Ta pokracuje cerným pásem nad ním.

Pro 3. den (ten je prece kritický) byla destinace jasná. Blesk nechal na H-wachterovi helmu, tak  jsme prostrídali dvojice a já s Holisem zdolal hezký, 100metrový komín na Kleiner Geist V- (hurá, nová vež).  Blesk s Ivkou lezli narovnání „ SW hrany“ VI-  na vedlejší vrchol, typický odloženým blembákem u vrcholovky.  Skoncili jsme brzo, s formou panovala všeobecná spokojenost, tak jsme se mohli s obhlídkou „našeho projektu“ presunout do Kalambaky na gyros + zákusek.

Já s Holisem na Malém duchu, v popredí  Ivka na Geistu.

4. den a cas uderit. Berem s Bleskem pul metráku hemberku vc. vrtacek a presouváme se pod Alyssos.

Príprava materiálu pod nástupem.

První tri nýty osazuji technickým stylem (asi to bude težké), pak již volne  4. a 5. nýt. Strídáme, Blesk dává 6. – 9., no pekne se tam pochlapil a já dolézám zuby nehty pod previs na místo 1. štandu. Máme toho tak akorát, pro dnešek to stací.

Blesk osazuje 7., k 8. se mu to podarilo pekne natáhnout.

2. den už jdu do steny jako do práce. Pocátecní nadšení se pomalu vytrácí, vím, že nás ceká jen drina. Jumaruji na štand a v 2. klícovém míste cesty, previsem nad štandem, dávám opet technicky 3 nýty.

Na štandu.

Pak následuje strmý cerný splaz, kam Blesk dává další dva nýty.

Holis s Ivkou zatím zdolali „Hedvábnou nit“ VII- na kultovní Spindel.

Bourí, zacíná kapat, je pul tretí,  my musíme chca nechca pryc.

Je pátek trináctého, dneska to musí vyjít. Vracíme se zpátky na pozice. Blesk pres další 3 nýty dolézá pod spárku a osazuje 2.štand.  Vytarabit všechen vercajk nahoru a už ukusuji ze spárky metr za metrem. Stopery a uzlíky po metru, s nýtem zatím pockám. Nad koncem spárky na me civí 3metrová plotýnka do díry, kde plánujeme  další štand. Dve omegy, no ted už to musím zvládnout bez nejtu. Chvíle osmelování a jsem v díre. Vrtám štand, všechno vcetne Jirky nahoru a už se pouští dál. Zatahuje se, je pet odpoledne a my netušíme kolik toho máme ješte pred sebou. Je to na vršek 20 nebo 50 metru ?  Zacínám být mírne skeptický. Blesk leze pres 3 nýty nelehký strmý žlábek do police (4.nýt) a nad ním další previs. Dobírá me, dávám nýt, prehoupnu se a vidím…… vrcholový ker. Nadšení nezná konce. Hemberk nahoru, pres louku k vrcholovce.

Název mám vymyšlený, „Kapka nadeje“. Víc jsme toho pred nástupem nemeli. Klasifikaci stanovujeme na VII+/A0, na nácvik tech dvou míst u 3. nýtu nad zemí a nad 1. štandem není cas ani síla. Jsme úplne kožení.

Pod slanením na nás ceká Ivka (ti zdolali desetidélkový „Traumpfeiler“ V+), zabalit veci, je pul osmé a rychle slavit. Abstinenti do sebe lili decáky, nekuráci kourili dvaceticentimetrové doutníky a Vilík, ….. ten nestíhal nosit.

Po návratu do kempu jsem soutež, spocívající v lovení gumídku z lahve rumu jazykem, s díky odmítl, i tak to na me nejak dolehlo.

V sobotu už tedy s Holisem jenom „Mnišský komín“ na Prodromo a Jirka s Ivkou „Prodromoswand“ VII+ na tentýž vrchol.

Spolecné vrcholové foto a

1. skupina balí. Loucíme se v Kalambace, já to beru pres cukrárnu k Fešákum. Na tri dny ze me bude sirota.

Další den se jdu venovat odškrtávání veží do oblasti mezi Zvonem a Zadním Meteorawandem. To spocívá v prostríhání 3km dlouhého tunelu zahradnickými nužkami v trnitých kerích. Odmenou mne je 9 nových veží s nekolika,  až 10 letýma Horezdary. Poslední cesta je má 200. v oblasti.

V pondelí ráno hodinu prší, v poledne zase. Já toho mám ve víru posledních dní celkem dost, tak me to nijak nefrustruje. V poledne obed naproti u Bufa, obloha se roztrhává, tak se jdu projít aspon k Zisternawandu. U cigára neco zacíná hrabat v roští a

mne se darí prvne spatrit snad 40cm velký poddruh želvy, která zde žije jenom v jednom údolí. 

V úterý ráno prijíždí Pižva s dcerkou Verkou a mé období samoty koncí. Jdou ale spát, tak se jdu samoškolit na práci se Soloistem. Na 50 metrové „Kalambakakante“  IV+ Jižního Kleftogeorgios vychytávám  mouchy, pak na krásné „Gutes Zeichen“ V+ Simpligades už je to rutina. Na další veži, Steinfrau, „Cik-Cak“ V- lámavé, je Soloist k prdu. Príšerný materiál, žádné jištení, 50 metru hruzy. Škoda, že tam není vrcholovka, tuším 1. zárez.  I slanit se z té hromady šterku bojím. Pak ješte vežicka Malá Anna za IV- a jdu za Sýkorkama. Ty si po odpocinku dali „Ohne Vorbehalt“ VI- na Delfína.

Další den, již jako „zkušený“ soloistman lezu pekný, 80 metrový  „Nordwand“ na Hirtenturm a komín IV+ na vedlejší Zwieling.

Ve ctvrtek  jdu již s Pavlem a Verkou  a volíme  5-délkovou  „Údolní hranu“ VI- na Kavcí. Strídavým vedením dosahujeme vrcholu a mé konto zdolaných veží v oblasti se ustálilo na císle 99.

Další den, abychom si trochu užili trní na prístupu, lezeme 1. prelez Vogelovy cesty „Ze strže“ VI+ na Mnicha. Ve tretí délce nám zkazí dojem z nádherného lezení nutná objíždka bríška zleva.

Pižva s Verkou na 1. Štandu

V sobotu  jdeme  na , „Nordwand“ VI  na Ambarii,  která me záhy utvrzuje v tom, že klasifikace je zde jenom nic neríkající císlo.

Sýkorka ve vrcholovém chlívu.

V nedeli ráno prijíždí poslední skupina, Aleš s Jurou.  Pižva s Verkou jdou na „Levou nohu“ V+, já se rozhoduji  pro rest day se zrcadlovkou. Leze se všude, fotím jak zbesilý.

Pižva u 4. štandu.

Rekové na ceste vpravo od Hartetestu.

Nemci ve Wahnsinnverschneidungu VII-.

Vecer Sýkorky odjíždí, já se stehuji na pokoj následné péce chirurga a psychologa. Koho bych si po 2 týdnech pobytu  mohl prát více.

A hned další den zdolávám s Jurou a Alešem svou 100. vež  v oblasti 6. prelezem  hezké cesty „Nad propastí“ VI- na Dvojcata.

Nic nehoníme, nikam nespecháme. V úterý lezeme 220m dlouhou „Zick und Zack“ VII- na Alphawand s nádhernou 1 .délkou ve strmém wasrštráfu. 8. prelez, samozrejme po Sojkinovi.

Další den se uchyluji do samoty. Vež pod Strážcem vinice jsem vždy považoval za vylezenou. Nyní jsem však zjistil, že ta skutecná je o 100m dál, tak tato musí být volná. 15metrová náhorní hrana drží pohromade silou vule. Pod vršek dávám nýt, odhazuji dve kolecka volného šterku a vrchol je muj. Název Lahev vína, „Horní hrana“ IV- lámavé, slanák, vrcholovka. Z údolí je volná hezká linie. Jdu to aspon rozštourat. 5m širocinky, traverz vpravo, na zacátku žlábku nejistý frendík, dávám 1. nýt. Soloist do akce a postupne se prokousávám k šestému. Tím koncím, príšte procvakat na polici, tam asi štand a  ctyrka na vrchol. Pracovní název, jak jinak, „Retzina wand“.

Mé nové díte, Weinflasche ("Lahev vína"). No reknete, není kouzelná ? NC z druhé strany, projekt zprava pred brectanem.

 Je pripraveno. Jura s Alešem operují na „Eiertanzu“ V+ a „Panu“ VI+.

Ve ctvrtek, na doporucení Sojkina, lezeme „Divoké ptáky“ VI+ na Meteoraturm. Strmá, ctyrdélková, parádní. 8. Prelez, hádejte po kom?

2. štand v díre.

Vecerním hlasováním se shodujeme na odjezdu dalšího dne. Kluci se na rozloucenou  rozhodují pro Spindl, já pro nostalgickou procházku pres Kalambaku. Souvlaki a lezení mám nad hlavu. Pizza, zákusek, poslední kafe u Fešáku, balení a odjezd. U nás prý prestalo po trech týdnech pršet, tak je cas na návrat.

 A resumé ….

Sem se proste musím vracet. I stesk po domove se tu nakonec dá s trochou silné vule prekonat.

A nakonec trešinka na dortu pro kunsthistoriky a architektky ....

...... duchodce .....

......a restauratéry.

 

Cus  Gomi,  ríjen 2013



TJ Český ráj
427 historických fotek

Foto: Taktovka-Chlumova cesta-B.Svatoš,Trousílek 6.6.1959

Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2018
kontakt: Zdeněk Strnad