Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
Lezecké podmínky:
V zimním období
Hruboskalsko pro
lezení uzavřeno!

25. 11. 2017
Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Skalní muž
... zpět do přehledu článků
Pavel Šcevlík: Skalní muž 1985 (2. doplnené vydání)

Lezení na písku by bylo bájecnou vecí, pokud by mne ráno tak casto nebolela hlava.

Konec léta, návrat z Kavkazu a vidina odpocinku. Hned, ale na letišti dostávám od Bíga informaci, že Stríbrnák pripravuje ve Skaláku novou soutež. Nezajímá mne ani to, že neco pripravuje, ale to, že žije. Postupem casu se u piva dozvídám podrobnosti námetu a pomáhám formulovat pravidla. Už roky se žádných souteží nezúcastnuji a pokud to lze, tak se všemu vyhnu. Toto mne ale, jak se ríká chytlo. Je to v podstate nebezpecná volovina, ale zacalo me zajímat, kolik toho muže clovek za ctrnáct hodin vylézt a vypít. Vždyt to vlastne trénujeme na písku celý dosavadní život. Vždy jsem toužil o romantice, ale víceméne mé kroky po lezení vedly do restaurace. Pokecat si a vypít nejaké to pivo.

Sdelená radost, nejvetší radost. Dokonce se sudy piva objevovaly v mém živote i v bivacích, normálním lidem, težko prístupných. Za to ctvrt století co se na písku pohybuji, jsem mockrát slyšel, kolik toho kdo a jaké množství vypil a co potom vylezl. Proc to tedy jednou nepriznat a nezkusit za stejných podmínek pro všechny. Nakonec, kdo nechce pít nemusí. Cítím, že je to pravdivé a spravedlivé a vystihuje to muj názor na pískovcové lezení jako takové a mou dosavadní praxí proverené.

Start je ráno v osm hodin. Platím zápisné a procítám naposledy pravidla, aby nedošlo k nejaké chybe. Souteží se v lezení a pití piva. Je dáno 45 cest ve Skaláku oblast „Drací skály“, které se lezou bez urcení poradí, aby nedocházelo k zácpám. Leze se zásadne ve dvojicích. Za vylezenou cestu je jeden bod. Za vypití piva je pul bodu. Titul se udeluje družstvu, které získá minimálne 30 bodu. Klasifikována budou družstva, která dorazí do restaurace nejpozdeji do 20 hodin. Záver souteže je ve 22 hodin. Behem souteže jsou úcastníci povinni respektovat platná pravidla lezení ve Skaláku. Docítám a jsem spokojen, líbí se mi to. Je mi jasné, že se musí lézt i pít, nebot k titulu je potreba 60 piv, nebo 30cest a takových extrému na obe strany ve Skaláku moc není.

Ale už je tu start. Jdu vedle Pavla a zkoumave na neho koukám, nakolik to bere vážne. Sahara je pro nás otukávání. Skaut, Lebka, Ocún. Stríbrnák zacíná bežet. ( Opravdu jsem ho na vlastní oci videl. ) Neodložíme pózu a nepriznáme si pravdu? Nejsme náhodou sportovci?

Jde to, pokusíme se tedy ne jen o titul, ale i o vítezství. Pavel je z Príhraz senzacne rozlezen, tak to frcí.  Vež za veží, cesta za cestou. Rodinný servis funguje dokonale a pivo máme vychlazené, ale je cas švestek tak je trochu zkvašené. Pavel dopíjí vždy poslední hlt. To bych nedokázal. Lezení je stále obtížnejší, lehcí cesty docházejí. Cas beží, slunce pálí a ruce bolí. Zacíná být, ale jasno. Dle zarucených zpráv jsme už bezpecne v cele, pred dvojkou Cvrcek, Štejfa. Ted pujde jen o to, jak vysoko položíme latku, pro príšte. Na Váhavé ceste na Prskavku se mi zkroutily prsty od krece. Ješte, že mám takovou sílu a strach spadnout….  Koncíme , nemuselo by to dobre dopadnout. Bude dvacet hodin a máme vylezeno 27 cest a vypito 20 jedenáctek. Tedy 37 bodu. V souctu vylezených metru by to dalo už na porádnou stenu v horách. Letíme ke Slávine, tam mužeme ješte nejaký ten bod utrhnout. Dáváme ji kytku a víme, že budeme mít bezvadný prísun piv. Nic neponecháváme náhode. Mám za sebou zhruba deset piv a cítím se tak, jako bych ješte nic nepil. Brali jsme ten úprk asi moc vážne. S chutí prvního piva si dávám tocenou jedenáctku. Pocit vedení mi dává krídla a ríkám si, že si ted dokážu, kolik toho opravdu vypiji. Ve 22 hodin máme za sebou, každý ješte deset piv. Byl to fofr. Cítím, že mohu ješte dál a tak si z furiantství dávám po závode ješte jedno, no a Stríbrnák, ten by to neprenesl pres srdce, abych toho vypil víc než on. Celkem tedy 27 cest a 40 jedenáctek. Máme 47 bodu. Dostáváme diplom s podpisem Sláviny Kohoutové a Jirky Skandery. V tomto stavu nejsem schopen domyslet náš výkon, nebot lezci bez piva nás nemohli dohonit. Cest je pouze 45. No a která dvojka bez lezení utrhne 95 piv? A, že se o to pár legendárních postav ve Skaláku pokoušelo. Pavel má pravdu,  byl to závod pro nás.

No a záver? Usnutí na stole u Sláviny (Kohoutku), hrozná cesta do postele, kdy mi šírkou nestacila silnice, celá prospaná nedele, nekolika denní bolest bricha, kdy jsem pivo nemohl ani videt, prolezlá bríška prstu a natažená šlacha na levé ruce.

Jo a také vubec nevím, zda budu titul ješte nekdy obhajovat. Organizmus se vzpouzí a nezanedbatelná není ani obcanská povest, ………..ale je tu ješte, jak píšou v knihách, ta naše povestná vule.

Ve Skaláku 15.09.1985.                                        


PS:
Rukopis šel špatne skenovat , nebot papír presahoval A4 a byla tam cerná cmouha a nedalo se to porádne císt. Prepsal jsem to jen bez úpravy, tak jak jsem to tehdy posílal do redakce a jim se to moc o tom alkoholu nelíbilo, tak mi to poslali zpet. Alespon je videt, jak jsme to tehdy prožívali a když jsem cetl zprávu z letošního rocníku po 28 letech, tak se dle mého názoru, toho moc nezmenilo. Jen by nám nezapocítali každému deset piv, ale zase mají o dve hodiny více na lezení a více cest na výber. Tak, že by jsme jiste ješte nejaký ten bod pridali, ale už dnes, mne z toho hlava nebolí.  

Zdravím Pavel Šcevlík


PS2:
Faksimile dobových dokumentu za Skalního muže 1985 z pudy Pavla Šcevlíka:






 

                                      



TJ Český ráj
427 historických fotek

Foto: Milan Meier, Jižní cesta (VIIb) na Prachovskou jehlu, zárí 1963.

Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2017
kontakt: Zdeněk Strnad