Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
Lezecké podmínky:
V zimním období
Hruboskalsko pro
lezení uzavřeno!

25. 11. 2017
Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Skalní muž
... zpět do přehledu článků
HRDE, TVRDE, NAMAZANE

Kolik potrebuješ presek na Skalního muže? My meli ctyri, ale stacily by dve. Osm smycek, 32 m pulkovýho špagátu, dva litry piva na hlavu. Bobík si obložil bulku a já kosmickou raw protein tycku, dve jabka a tabák - ctíme principy skaláckého minimalismu. Získat titul SM je vždycky trochu sebetrýzen, ale vyhrát, to je úplne jiná písnicka. Vetšinou je ve hre skalní mistr, nekdo s kým proste nemá smysl jít do fajtu, protože by to zkrátka moc bolelo: vylízt všechny cesty, vypít všechny piva. Letos ale, kámo, Magnus s Bojsou nejdou na vítezství. A co ty dva démoni z Ádru? Jony s Karlem? Neznaj mapu! Tak že by? Ani na to nemysli!

Na cestách do sedm cé lezeme ty místnáci podobne, stylem šup šup, smycky dáváš vyjímecne a výkonnostní rozdíly se zacnou víc projevovat až jak jde cas. Rozhodující je zarputilost a taky jak dokážeš vypnout strach, prepnout hlavu do jinýho módu. Tady nejde o lezení, je to hra v níž deláš rychlý správný tahy. První dve tri cesty bys ješte sem tam neco založil, ale postupne se synchronizuješ, srustáš s okolím a pokud nemá cesta kruh, vetšinu jí dáváš jakoby sólo. Do toho pomalu usrkáváš pivo z PETky a strídáš si malátnost s motivací. Utrpení prichází kolem tretí, jednak únava a druhak se približuje vecer: prasata, nekonecný chlastání, zvracení, gigantická kocovina. Chtít vyhrát tuhle soutež není normální.

Behem prvních trech hodin prumer pet cest na hodinu, s presunama a obcasným cekáním až se smer uvolní. Vetšinou jde o menší veže do 15 metru, lezeme obtížnost mezi III-VII. Traduje se, že v Údolíckách je tvrdá klasifikace, trojky se sedmickovejma krokama, ale nejak mi neprišlo. Co jsme teda lezli, bylo krásný, vyrovnaný, cesty parádne vybraný a navíc jsem žádnou z nich pred tím nelez. Je ale možný, že tady v Údolíckách jsou cesty nejak mín zajištený, resp. cesty z minulých rocníku v centrálním Skaláku sis mohl vetšinou dojistit líp, takže nejaký skills a morál potreba jsou. Matroš spíš mekcí, nebo asi klasický skalácký, ale mín olámaný. Pricichneš k tomu jak to mohlo bejt v casech pionýrských.

No a nejak mezi druhou a tretí se místo krize zatahuje. Zrovna nacínáme Hadí údolí, když se zvedl vítr a ve vzduchu zavonel déšt. Bobik, vylezem si rychle tenhle Bohemia Sekt(jedna z peti bonusovejch cest za dva body), krásná trhlinka za VIII, je to krátký, to ješte stihnem. Nalezl jsem do ní s pocitem, že mám asi tak pet minut a že tuhle osmicku proste musim vybehnout. Ted se teprv zvednul vítr, stromy hucely listím a když sem cvaknul první kruh, rána jako z dela, blesk..a spadlo nebe. Adrenalin jak prase, tma, apokalyptickej déšt, ohlušující rachot bourky, uragán a já fingrlok, drž to, sek sek, Leviatus! Prímo nad trhlinou je košatý buk, takže do cesty neprší. Bejt namotivovanej, 100% sebejistej a rychlej v šestce a v osmicce je rozdíl a je to mrte zážitek.

Takže konecná? Nepršelo sice nejak dlouho, ale co je otevrený mokrý bude, co je schovaný bude polomokrý až stromy kapky oklepou. Jdeme chytit signál na kopec, zavolat do tábora a Bojsovi, zjistit co dál. Asi kdybys hodne chtel, obešel všechny veže, pár suchejch smeru by se našlo, ale bylo by to jak se ríká v rozporu s duchem souteže. Z pivního tábora na louce u Kopicova statku Ilca hlásí, že vetšina dvojek už je zpátky a závod se presunul k pípám. Nedori už má prej 9 kousku, sakra asi je to rychlejší než lízt. Balíme to taky, ale cestou potkáváme krásnou suchou Údolní spáru na Neznámou a tak si jí vybehnem. Škoda, preškoda, že to spadlo takhle brzy, zrovna jsme byli v nejlepším. Oba jsme se tešili na ten zdravej boj s únavou, motivací, premlouváním, ješte tuhle, na tuhle už nemáme.. Máme 21 bodu z lezení + 5 s pivákama ze skal, pekne rozehrátý, ted by se lezlo samo. Ploužíme se po hrebeni smer Valdštejn a mudrujeme. Cák, dyt je to jedno, pod dopijem to na titul, ale žádný závody v chlastání neplánujem. Na to jsme malí píva. Pred odbockou ke Kopicáku mi to nedá, hele pod, projdeme to Jezírkama, ješte sem tam nikdá nebyl, aspon omrknem tu Jeptišku, krasavicu, treba bude suchá. Je tam ta Údolní spára za VIIc, taky bonusovka. Soutež v tu chvíli pokládáme tak nejak za uzavrenou, ted už o body nejde, proste bysme si ješte rádi tuhle cestu vylezli.. No a je to suchý, yess! Copak už jsi videl vlhkou jeptišku? Spára jakoby zbloudilá z Ádru, kouzelná žábovka, nahore knížka od Šoumena s poetickým úvodem: „Kamaráde, nenic mne, žiju tady duchovním životem, klášterem je mi les“. A kam dohlídneš dookola jen hrebeny lesu, ticho jako v kostele.

Tak a ted fakt balíme, hezcí cesta už tu néni. Vracíme se. Obraz jako od Hieronyma Bosche, louka plná vrávorajících individuí. Je kolem pátý, máme 23 bodu, stejne jako Jony a Karel. Zatrsakr, maj ale o pet piv víc a ostatním se taky rychle plní lístky cárkama. Takže? Hele já nevim, bedna je blbost, to nemužem nikdy dát. Nee, to rozhodne nechci. Lup, lup. Máme titul. Lup, lup, hele zpomal, jsme bežci na krátký trate, finiš daleko. Favoriti ubíraj na plynu, polehávaj, preorávaj pole. Postupne se dostáváme do hry, prepínáme do novýho herního módu pomalejch a usilovnejch tahu. Jídlo? Blbost, dvakrát pivo! A dotahujeme! Blesk s Dedasem maj každej okolo dvaceti piv, je osum, hodina do finiše a ztrácíme ješte 4 body. Odnikud se vynorí Nedori a chce se vsadit, že jich tam pošle ješte 15 za hodinu. Ten kluk má ale apetít. Ilonko dva kousky. Spím ve stoje, dej mi facku. Jeb! Zatnutá pesticka k tmavému nebi: Hrde, tvrde, namazane!!! Posledních 15 minut, Avada kedavra, jsme jenom my dva a pivo, vlastne jsem sám a more píva……a pak jsme oba ztratili vedomí, z cárek se staly cáry, kelímek, okno, prikryl spacákem, au to bolí. Bobíka vlecou pro první cenu. Já jsem v jinym vesmíru, cerná díra, cerví díra, Berlínská zed, nejde nic. Dve klubícka neštestí, kufr malej. Kac..kac, vyklonit..kac..kac..

..ráno se z louky zvedla mlha.

Bejby jsme skalní mistri! Myslíš? No asi ne, ale víš jak: Lezení není jenom o lezení.

jan a robin



TJ Český ráj
427 historických fotek

Foto: Barberina - Údolní stena VIIb., Josef Cihula, Miroslav Machovic, cca 1960 (foto B. Svatoš)

Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2017
kontakt: Zdeněk Strnad