Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
Lezecké podmínky:
V zimním období
Hruboskalsko pro
lezení uzavřeno!

24. 11. 2017
Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Z historie oblasti
... zpět do přehledu článků
Jirka Cihulka-Vzpomínka na mládí

Na výrocní schuzi oddíl jmenoval cestnými cleny staré bardy ošlehané Skalákem: Miroslav Bojsa Dedek, Zdenek Guziš Záhora, Jirka Cihulka a Vladimír Haleš.

K této príležitosti sepsal Jirka Cihulka svoji vzpomínku, kterou mi pred schuzi predal. Já jsem špatne vyrozumel že je to jeho proslov k tomuto jmenování a on už pak nechtel zdržovat chod schuze.... Tímto vše napravuji a mužete se podelit o jeho lezecké zacátky. Predstava, že bych dnes nekde nechal svuj bágl pres noc a ráno si ho vyzved, je už bohužel nemyslitelná.

Tomáš Flanderka

 

Nekolik vzpomínek k lezení po skalách u príležitosti horolezecké schuze 1. února 2014 u Karla IV.

Kamarádky a kamarádi,

dovolte mi pár ríci slov, o kterých se domnívám, že by Vám mohly ríci neco o lezení a o lezcích tady ve Skaláku, se kterými jsem se pri lezení mohl jak tešit, tak i nekdy i porádne vybát, zejména pokud jsem se dostal do míst, kam se i andelé báli sami i jenom nahlédnout.Ponorím se trošku do minulosti, ale vezmu to zkrátka a jakmile se zacnete hromadne zvedat a odcházet, pak to budu samozrejme brát jako signál a nejdéle do pulhodiny povídání ukoncím.

Tak neco strucne k našemu Skaláku. V roce 1851 se narodil muj dedecek František Cihulka, který bydlel na Vyskri a nekdy od 1891 stal lesním hajným na hruboskalském panství u hrabete Aehrentala. Hájovnu mel postavenou na Podháji na rozcestí u rybníka Smíchous, vlevo od cesty, jak se jde k chate. Jedním z jeho úkolu bylo hlídat ve Skalním meste, aby lázenští hosté ze Sedmihorek nechodili po lese mimo vyznacené cesty. Byla to taková rázovitá postava, se kterou se hosté dávali do hovoru, patril mezi ne i cestovatel po Austrálii a Novém Zélandu Korenský, který mu venoval nekolik svých cestopisných knížek. Proto je zde Korenského pramen. Mimochodem, dedovi byli na pohrbu byli i dva ministri.V roce 1923 skoncil v hradní restauraci na Valdštejne nájemní pomer rodine Helikarove, která se prestehovala na Kost. Muj otec Josef byl vyucený kuchar, prihlásil se o nájem a díky i dedeckove službe u hrabete ho dostal. Byl tam až do své smrti roku 1947, (i na jeho pohrbu byli dva ministri), moje matka pak restauraci provozovala až do roku 1952. Za jejich vedení byla valdštejnská restaurace oblíbeným cílem lezcu z Liberce, Jablonce, Varnsdorfu, Prahy, Boleslavi atd., kterí se zde po lezení ve skalách zastavovali na pivo, nebo se i ubytovávali v noclehárne. Byli to i Nemci ze Saska, napríklad i Hanke, Hallmeier nebo Funke, chodili sem i bratri Chlumové a Joska Smítko, když se ve Skaláku schovávali. Mohl bych jmenovat cleny HO Turnov ze staré gardy Oldskauty Haryka Zimu, prvního predsedu oddílu, Farmáre Mazánka, Milouška Soldáta, Vaška Bohuslava, Džonyho Stuchlíka, Edu Porcala, Vegu Grunda, Štiku Sochora, nebo Chrousta Procházku, Fifana Vodhánela a další lezce odjinud.

Málokdo z horolezcu mel takové štestí, aby od mládí bydlel na hrade z 13. století, navíc k tomu v hospode a aby ta hospoda ješte k tomu stála na masivním skalním bloku a všude okolo aby byl les a skály. Já jsem takové štestí mel, na Valdštejne jsem bydlel od narození od roku 1930 až do 1952, než jsem šel s bráchou na vojnu. To štestí ale zase znamenalo 5 roku chodit pešky 4 km do obecné školy v Mašove, do které soucasne se mnou chodili takoví borci jako Drahouš Machan, Kopalové, Jirka Koucký a další, potom 8 roku do gymnázia a pak ješte další dva roky do Turnova, když jsem se po maturite 1949 po otcove smrti prihlásil do ucnovské školy pro cíšníky a kuchare, abych nemusel hned na vojnu a mohl zustat doma. Odtamtud také mám své jediné vysvedcení s vyznamenáním. Napocítal jsem, že jsem nachodil za tu dobu do školy asi 26.000 kilometru.

Lezení tenkrát pro mne a bráchu znamenalo lezení po hradbách hradu, což jsme meli samozrejme zakázáno. Ale s Honzou Lochmanen, jehož otec drevar Adolf bydlel v domecku c. 24,. kde byla pozdeji noclehárna pro 37 osob a dnes je kiosk, jsme pochopitelne popolézali po Hradní nebo po skalách okolo Kocicí hlavy. Jinak ale v léte jsme museli být po škole doma a pomáhat, nosit na zádech v ruksaku nákupy do hospody, takže souvislému lezení jsme se venovat nemohli. A v roce 1952 jsme šli na vojnu a máti už na Valdštejne nemohla zustat a tak se odstehovala domu do statku na Vysker ke svému bratrovi Matoušovi, .kterého coby kulaka krátce nato zavreli na 6 mesícu a na 17 roku vystehovali s rodinou na Moravu a zakázali jim pobyt na turnovském okrese.. To jen tak mimochodem.

Po návratu z vojny 1955 – pridali mi 3 mesíce – jsem se už na Valdštejn nemohl vrátit a bydlel jsem na Vyskri. Pri cetbe Pojizerských novin v roce 1956 jsem zjistil, že se v Príhrazech porádá týdenní horolezecký kurs, takže jsem se prihlásil. Instruktory byli Bogan Svatoš, Ferda Michl, Olda Kopal, Chroust, Vratík Kalfert, Jirka Roubícek a Jirka Plátek. Spolu se mnou tam v kursu byli i Honza Picek a Podzimek, pozdejší clenové turnovského oddílu a treba i Joska Kuhn z Lomnice. No a pak to šlo ráz na ráz, každý volný víkend, až do Peru, kde jsem ztratil spoustu kamarádu a pak jsem tak nejak pomalu koncil, až jsem to dochátral do té podoby omšelého, brejlatého, šedivého, fousatého, plešatého a všelijak zvetralého starce, kterou tady dnes pred sebou vidíte.

Co bych ale ješte chtel dodat, je to, co mi lezení krome více než tisícovky výstupu na 320 veží a spousty kamarádu prineslo. Bylo to neco, jako kdysi zlatý vek, jak o nem mluví básník Ovidius Mohl sis nechat v bivaku pod Certovkou, Mariášem, Jenovefou, Opomenutou, Stojanem nebo kdekoliv foták, hodinky a vecer po lezení to tam ješte bylo. Když jsi zrovna nemel partáka a zapískal ve Skaláku signál, uslyšel jsi odpoved a nejakého partáka našel. Nebylo znackové oblecení, jen záplaty na manžestrákách, golfkách nebo vyhlášených šermírských kalhotách, v tech se lezlo docela fajn. K tomu bosobramy, nebo kecky. Kletr byl za 30 kacek, lano za tri stovky, karabina za 10. Oblíbenou konzervu zelný list s rýží za 3,50 Kc mel snad v noclehárne na Valdštejne pri ranním varení na Juwelu (35.- Kc stál v NDR ten varic) každý. Predevším pocit kamarádství a sounáležitosti k nejaké parte, na kterou bylo možno se vždy spolehnout, treba i v tom, že Ti vyvede nejakou peknou koninu, jako povesit kolo u chaty 10 metru vysoko mezi dva smrky, nebo svázat 60 lano do jediného uzlu. A za to Ti pripraví spoustu nezapomenutelných zážitku.A tak mne krome vzpomínek teší i to, že jsem k lezení privedl i obe deti, Veronika dokonce vylezla na Zelenáce šest mesícu pred svým narozením.

A rád bych ješte dodatecne v duchu podekoval všem tem 154 spolulezkyním a spolulezcum, kterí se mnou podle zápisu v mém lezeckém deníku lezli na jednom lane. O 68 z nich vím, že už nejsou. Dovolte mi ješte, abych ve smyslu prísloví, které ríká, že nikdo neumre, když nekdo ješte vysloví jeho jméno, behem dvou príštích minut jejich jména vyslovil. Urcite jste o mnohých z nich slyšeli, nebo jste je znali a treba si taky vzpomenete.

Byli to – prominte, jsou to podle abecedy

Miloš Albrecht, Jirka Boch, Štepán Bouda, Karel Cerman, Milan Cerný, Pepík Cihula, Zdenek Došek, David Fagan, Karel Fiala, Tonda Finderland, Hans Ginzel, Geisel, Standa Hajský, Standa Horínek, Mirek Holas, Rika Heroldová, Vojta Hulínský,. Karel Hluchý, Jirka Jech, Jaroslav Janku recený Kujan, Vratík Kalfert, Joska Kuhn, Kult, Pepík Kubát, Olda Kopal, Franta Kroupa, Karel Kobera, Korba, Radan Kuchar, Jarda Kysela. Karel Krombholz, Erich Kudrna, Günther Kalkbrenner, Olda Kovarík, Zdenešk Lachout, Kamil Lebeda, Joska Lebeda, Bauca Martínek, Ferda Michl, Hynek Mareš, Zdenek Majdl, Michalicka, Jarda Maran, Láda Mejsnar, Venca Mazánek, Dr.Meluzín, Hans Müller, Jirka Mašek, Bogan Nejedlo, Jaruna Ocásková, Chroust Procházka, Franta Patocka, Jirka Roubícek, Mirka Rulfová. Zdenek Skorepa, Jirka Strnad, Tonda Šír, Zdenek Štyrsa, Škaloud, Ilja Špitálský. Karel Trousílek, Fifan Vodhánel, Ilja Wagstein, Zdenek Wiener, Josefina Zimová a Haryk Zima, Jirka Žák, Karel Žák a Jirina Žebráková.

Horolezeckému oddílu dekuji mnohokráte za dnešní poctu a možnost se s Vámi setkat. JC



TJ Český ráj
427 historických fotek


Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2017
kontakt: Zdeněk Strnad