Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
Lezecké podmínky:
V zimním období
Hruboskalsko pro
lezení uzavřeno!

24. 11. 2017
Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Z historie oblasti
... zpět do přehledu článků
60 let od umucení turnovských horolezcu (vzpomínka)
Clánek byl napsán pro rodácký casopis "Náš Turnov" - XII/2004.

Ing. Drahomír Machan
ríjen 2004






Bylo nás pet kluku z Mašova a Pelešan ve veku 13- 14 let. Meli jsme klub Mladého hlasatele „Hoši od Jizery“ a byla válka. Naše aktivity smerovaly do prostredí skal mezi Valdštejnem a Hrubou Skálou. Nejprve jsme hledali dobrodružství, ochocovali jsme ve skalách hnízdící kavky a postupne jsme po vzoru starších horolezcu zacali lézt na skalní veže. Když jsme v léte roku 1944 chteli ve skalách prespat v predem vyhlédnuté jeskyni na Slunecné, bylo tam obsazeno. Byli jsme velice prekvapeni my i osazenstvo tohoto bivaku, kterým byli Josef Smítko, Bohouš Habr a jeden z bratru Chlumu. Meli jsme pochopitelne k temto starším a již známým horolezcum náležitou úctu a protože byli velice hladoví, ihned zlikvidovali naše zásoby jídla.

Tam na Slunecné a poté v našem náhradním bivaku pod Cikánem pak vzniklo naše prátelství. Dozvedeli jsme se, že se všichni hoši ukrývají pred totálním nasazením v ríši. Skutecnost, že byli též zapojeni do protinacistického odboje nám neprozradili. Nevedeli jsme ani, že Josef Smítko mel již za sebou útek z Nemecka a že byl pred 6 týdny zatcen protektorátní policií na nádraží v Praze a utekl z výslechu ze 4. poschodí svetlíkem záchodu. Dobre jsme však od neho nekolikrát slyšeli, že pro nemecké lumpy pracovat nebude.

Josef Smítko nás potom v dalších válecných mesících zasvecoval do taju pískovcového lezení a stal se naším idolem. Byli jsme hrdí na to, že v sobe mužeme ukrývat tajemství o vzdoru našich kamarádu proti nemecké okupaci. Když jsme zdolali na tehdejší dobu relativne obtížné a známé hruboskalské výstupy na Kapelníka, Podokelskou , Taktovku a další skály, stal se zejména Josef Smítko naším konzultantem, rádcem i kritikem. Vštípil nám zásady cistého lezení, jehož byl nesmlouvavým propagátorem.

Josef Smítko zrejme nebyl príliš opatrný v dodržování konspirativních zásad, casto se objevoval v Turnove a dokonce byl spatren i pri návšteve kina v Železném Brode. Pres varování prátel byli postupne ve vánocním období 1944 behem nekolika dní jednak v Turnove, jednak v hruboskalských lesích zatcení Karel Chlum, Josef Smítko, Václav Chlum, Vladimír Procházka a s nimi i relativne utajený také horolezec, nemecký antifašista Premek Schwarzbach. Byli jsme pochopitelne z této skutecnosti velice smutní, zvlášte pak když dorazila zpráva o jejich veznení v Malé pevnosti v Terezíne. Teprve po osvobození jsme se dozvedeli, že Smítko, oba bratri Chlumové i Schwarzbach byli v Terezíne 27. Brezna 1945 zastreleni.

Josefa Smítku, pres jeho krátký život, je nutno zaradit mezi významné turnovské osobnosti minulého století. Jako absolvent prumyslovky a vlastenec se v dobe ohrožení státu stal vubec nejmladším mužem v CSR, který získal pilotní diplom v akci „1000 pilotu republice“. Behem vojenské služby v roce 1938 se mu nezdaril plánovaný útek letadlem do zahranicí, za což byl veznen. Jako horolezec se nesmazatelne zapsal do historie pískovcového lezení mnoha velice obtížnými výstupy jako napríklad Kourová cesta na Daliborku, spára na Rakev v Príhrazích, cesty na Kukacku, Samotáre, Dominuv Kámen a mnoho dalších. Byl prukopníkem tzv. „cistého lezení“ po pískovcových skalách. Zajistil po nemeckých lezcích všechny skály bezpecnými technickými pomuckami, zmapoval a rozpracoval prvního horolezeckého pruvodce po Hruboskalsku.

Bratri Chlumové byli také vynikající pískovcoví lezci. Dodnes jako klasické a velice populární mezi horolezci zustaly Chlumova cesta na Dominuv Kámen a zejména první ceská cesta na Taktovku a mnoho jiných. Václav a Karel pocházeli z velice chudé rodiny jejíž obživou byl po mnoho roku sber a prodej lesních plodu. Ve válce se aktivne zapojili do levicového protinacistického odboje na Turnovsku. Pred zatcením spolu se Schwarzbachem, Smítkou, Vodhánelem a dalšími pripravovali závažnou sabotáž, vykolejení vlaku u sychrovského tunelu.

V breznu 2005 to bude již 60 roku od hrdinské smrti této odvážné skupiny horolezcu. Pokaždé si na tyto umucené kamarády s úct u vzpomeneme, když jdeme kolem Korenského pramene ve Skaláku, kam si do šterbiny v pískovcovém podstavci Josef, Vašek a Karel vzájemne predávali zprávy. Byli to velice tvrdí, ale skvelí hoši, na než mohou být všichni turnováci hrdi. Od roku 1942 si dali za úkol sabotovat, se vztycenou hlavou, práci pro nacisty a také ve sportovních výkonech ve skalách na Hruboskalsku, Klokocí a Príhrazích dokázat, že Ceši jsou stejne kvalitní horolezci jako nemectí lezci pred válkou.

Nelze snad lépe vyjádrit vzpomínku na všechny popravené, než jak to napsala spisovatelka Vlasta Štáflová, která se s Josefem Smítkou seznámila ve skalách behem války a která také sama zahynula pri bombardování pražských Emauz: „Joska je surový nebroušený polodrahokam.“ Tato poetická charakteristika se týká všech umucených turnovských horolezcu.


Poznámka:
Tech pet kluku klubu Hoši od Jizery byli: Jirí Koucký, Jaroslav Kysela, Drahomír Machan, Zdenek Melichar a Bohouš Svatoš- všichni jsou také soucástí historie pískovcového lezení na Hruboskalsku.





TJ Český ráj
427 historických fotek

Foto: Kapelník-Jeschkeho cesta

Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2017
kontakt: Zdeněk Strnad