Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
Lezecké podmínky:
V zimním období
Hruboskalsko pro
lezení uzavřeno!

24. 11. 2017
Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Z historie oblasti
... zpět do přehledu článků
Mistr sportu (novinový clánek, kolem roku 1961)
Na vyhráté stráni sedí již prošedivelý muž a pozoruje dva mladé horolezce pri jejich výstupu na Taktovku. Moc jim to nejde, ale náš divák už už má na jazyku slova dobré rady. Ale zase je spolkne a sedí tiše dál. Vzpomene si, že již jednou špatne dopadl: „Hele, strejdo, vemte si svuj pingl a bežte zas o kousek dál, jo?“ – znela odpoved. Tenkrát se jen usmál – a šel.

„Sebevedomé mládí, a pak – už se všichni neznáme jako drív, když nás bylo pet a pul“ – hodnotil si pro sebe.

Byl to Ladislav Vodhánel, Fifan. Ti mladí mohli prijmout jeho radu. Kdo by jim mohl dát lepší!

Vždyt více než pred ctvrt stoletím, v roce 1935, stanul práve on jako první Cech na vrcholu té slicné a strmé veže, sousedky Kapelníka.

Jaké to bylo štestí, které tehdy prožívali dvacetiletí turnovští delníci, lezci Nejedlo, Vodhánel a Svoboda! Jakou radost s nimi prožívali i jejich starší kamarádi a rádci Toník Zima, Pir Baudys a hrstka dalších!

Podarilo se, dokázali to! Vylezli Taktovku – ten symbol mistrovství nemeckých horolezcu z Dráždan, z Liberce a Jablonce, kolem nehož Ceši po léta jen s úctou chodili.

A nebylo to snadné vítezství. Vy všichni, kterí dnes s klidnou samozrejmostí cvakáte své karabiny do kruhu, dáváte uzly do spár a vešíte hodiny, vezte, že tohle všechno vždycky samozrejmé nebylo. Cesta k Taktovce byla dlouhá. Stovky výstupu bez lana (jak ti kluci umeli lézt komín!) a také bez zkušeností. Potom první malé shnilé lano. S ním vyvrcholení snu – výstup normální cestou na Kapelníka. Místo karabin – drátený hácek. První zkušenosti od T. Zimy, od Baudyse, který pred casem prežil hrozný pád na Kapelníku, když se s ním pretrhlo podobné „lano“. Pozorování, jak to delají Nemci. Ale predevším vlastní objevování. Vzpomínám treba na tohle: Hoši lezli Certovu skálu nad Sedmihorskými loukami. Nad kruhem k vrcholu tam je „cistý hladas“. Vedl Vojta. Ležel na šikmé skále, zarýval nehty do písku, ale coul nahoru, dva dolu. Nikde záchytku, ruka ani noha nedrží. Popoleze – ujíždí. Zachycuje se v zoufalství bradou – ale sesouvání pokracuje. Už se chystá odskocit pres hranu dolu, podsune pod telo nohu – a stojí. Opatrne udelá krok vzhuru a prekvapene zjistí, že to jde, ani ruce nepotrebuje. Technika trení byla objevena.

Po prelezení Taktovky vítezí Fifan nad Drací stenou (Heinicke), Rudou hranou a radou dalších, tehdy nejtežších sten. A ve skalách už není jen hrstka lidí, ale desítky družstev, jejichž úroven rok od roku stoupá. V roce 1939 je vylezena príhrazská Kobyla a pak se už prenáší soutež s Nemci do prvovýstupu.

Je válka. Všechen ceský horolezecký sport se soustreduje do pískovcových oblastí. Vedle starých „machru“ Jedlicky, Baušeho, Štáflové a dalších se radí ti, kterí vyrostli ve skalách, kterí nemeli štestí videt pred válku hory. Fifan, V. Nejedlo, Vorel, Mašek, Chlum... Jako meteor proletel skalami velký zjev Josky Smitky. Vyrostla silná, vpravde lidová generace ceských horolezcu a pripravila pudu všem, kterí dnes nalézají ve skalách radost i prípravu pro velehory.

A ješte jednou byl Fifan prukopníkem. V roce 1945, po osvobození, se dostal konecne poprvé do Tater, do výborného Jelínkova kursu. Již rok nato uskutecnuje prvý ceskoslovenský prustup Stanislawského galerií Ganku. Jako by to byl impuls, aby se to celé naše nahromadení sil dalo do pohybu. Do nejtežších tatranských sten se zakously desítky ceských a slovenských družstev, dohnaly a predstihly nejvetší polské vzory. Zacalo nové období našeho sportu, období sten, tatranských prvovýstupu, dlouhých traversu, kolektivních podniku.

Letos byl Ladislavu Vodhánelovi udelen cestný titul mistr sportu – tricet let od doby, kdy vylezl svou první skálu. Myslím, že málokterý nositel tohoto vyznamenání se muže ukázat takovými výsledky jako on – at v tom ci onom odvetví. Ne náhle zazárení, ale soustavná cinnost od piky a vždy na špici, vždy v predním oddíle. Kdybyste mu chteli potrást pravicí, naleznete ho každou nedeli, tak jako za mlada, na Kapelníku, na Taktovce, nebo na Dráckách. A nechte si od neho poradit.

Fifan je personifikací velké cásti krátké historie našeho sportu. Proto jsem o nem dnes psal. Ale život se nezastavuje. Dnes je souzeno dalším, aby pripsali nové stránky do našich dejin. Máme již Dru a Užbu, Grandes Jorasses a Pik Pobedy – ale to jsou plody jen náhodne utržené. Teprve soustavná expedicní cinnost postaví ve svetovém soutežení naše horolezectví na místo, které mu patrí, a zpetne ovlivní další kvalitativní i kvantitativní rust našeho sportu. Nejde tedy jen o jedince, ale o celek, o spolecenské poslání horolezectví v naší zemi.

pozn.: doslovný prepis novinového clánku bez jazykových úprav !


TJ Český ráj
427 historických fotek


Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2017
kontakt: Zdeněk Strnad