Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
Lezecké podmínky:
V zimním období
Hruboskalsko pro
lezení uzavřeno!

24. 11. 2017
Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Z historie oblasti
... zpět do přehledu článků
Valerian KAROUŠEK

 


turnovský rodák, sochar a horolezec, který nemohl završit svoje umelecké poslání.

 

(nar. 31.1.1929, zemrel 31.5.1970)

 

        Letos uplynulo 40 roku od nejvetší tragedie ceskoslovenských horolezcu. 31.5.1970 našlo smrt všech 14 horolezcu ceské expedice pri katastrofálním zemetresení v peruánských Andách pod horou Huascarán. Mezi obetmi bylo nekolik turnovských horolezcu, kterí vyrostli v ceském ráji.Chteli bychom   v tomto príspevku vzpomenout na jedno z nich, našeho spolužáka ze školy a výborného „kamaráda ze skal“ Ríšika. Pod tímto jménem znal Valeriána Karouška každý, kdo mel jakoukoliv spojitost s lezením ve Skaláku na Hruboskalsku. Ztratili jsme nejen oblíbeného kamaráda, ale naše umelecká verejnost také talentovaného výtvarníka – akademického sochare, uprostred jeho tvurcího rozmachu. Nebýt tohoto neštestí, tak v minulém roce by s námi „skaláckými veterány“ již Ríšik také prekrocil osmdesátku.

        Do skal se dostal již pocátkem války v jeho jedenácti létech pres drívejší skautskou výchovu a shodou náhod  také v nejlepší péci našeho nejznámejšího horolezce - pískare, dnes již legendu skaláckého lezení Josefa Smítku. Projevil pro skály a lezení mimorádný cit a talent. Postupne zvyšoval svoji horolezeckou výkonnost natolik, že pozdeji mezi 25 a 30 léty svého života ( a po delším aktivním pobytu ve Vysokých Tatrách) se stal i clenem cs. reprezentacního družstva v horolezectví. Podle jeho vlastních záznamu a odhadu prekrocil ve výstupech na skály a evidované tatranské horolezecké cesty pocet 2000 výstupu. V našem Skaláku jsou s jeho jménem spojeny desítky nárocných prvovýstupu. Chceme pripomenout alespon nekolik z nich, napr. Gotická hrana na Maják, Secesní cesta na Blatník, Empírová cesta na Kapelník, Barokní cesta na Opomenutou a další. I v názvech techto Karouškových cest je možno vystopoval jeho umeleckou a také trochu poetickou povahu. Jeho jméno nalezneme také ve spolecnosti Josefa Smitka, jako jeho spolulezce pri  známých prvovýstupech  již v letech 1942-3,  jako napr. na Kukacku v oblasti Udolícek. Také v historii tatranských prvovýstupu je stopa Valeriána Karouška patrná.  

        Do profesionálního profilu Valeriána Karouška na úplném zacátku behem II. svetové války patrí ucební léta v oboru strojní zámecník v automobilce v Mladé Boleslavi. Od roku 1943 do konce války získával znalosti a praxi ve Šperkarské škole v Turnove a v letech 1945 – 46 v  Odborné umelecko-prumyslové škole v Jablonci nad Nisou. Všestranné vlohy ke kreslení,  malování a modelování se u neho projevovaly již v ranném mládí. V letech 1947 – 1953 vystudoval Akademii výtvarných umení v Praze u profesora Jana Laudy. O talentu a schopnosti Karouška svedcí i to,  že byl  prijal ke studiu na AVU na tak zvaný dispens, prestože nemel ukoncenou strední odbornou školu. Valerián se tehdy stal nejmladším žákem profesora Laudy.

        Od roku 1957 se Valerián  spolu se svým bratrem akademickým malírem Ladislavem ( také turnovským rodákem, pozdeji prebývajícím také na Frýdštejne ) zúcastnoval aktivity skupiny umelcu oznacenou M57. Do této skupiny patrili krome bratru Karouškových také sochar Jirí Novák, malír Josef Jíra, sochar Mojmír Preclík a dále Jirí Rada, Vladimír Truksa, Radko Plachta, Jaroslav Šerých a Vladimír Tesar. Od roku 1959 byly socharské práce Valeriána Karouška prítomny na všech spolecných výstavách skupiny M57. V týmu socharu pracoval pod Laudovým vedením na plastických dílech cs. pavilonu na svetové výstave v Bruselu v roce 1958.  Od padesátých let se Karoušek svými sochami z polychromované hlíny hlásil ke Gutfreundovu dedictví a tato technika ho na cas dovedla k socharství starého Mexika.  V roce 1960 zacal Valerián vystavovat první abstraktní plastiky z vykrajovaného a svarovaného plechu.  Významným mezníkem v jeho umeleckém projevu byla jeho úspešná úcast na tretím Bienale de Paris v roce 1963. Za jeho silne stylizovanou sochu „Kladivár“ mu bylo udeleno cestné uznání. Ocenená socha byla zhotovena z polychromovaného laminátu. V další fázi svého výtvarného profilu používal pro tvorbu socharských prací montáž ruzných užitých,  prevážne kovových a  seriove vyrábených prvku. Na této fázi jeho výtvarného  vývoje se nesporne projevila urcitá reminiscence na jeho ucební léta v mládí v boleslavské automobilce. Postupne pri spojování ruzných materíálu zvyšoval profesní nárocnost a dovednost svarování a letování použitých komponentu ve svých pracech.

        V jeho sochách od roku 1965 se stále ve vetší míre zacíná objevovat kombinace kovu a kamene. Jako horolezec se permanentne celý život dotýkal skal i kovu soucasne. Kritici hodnotili dílo Karouška jako milovníka kontrastu. Je to zrejme charakteristika velice výstižná, protože spojení kovu a kamene, tedy prumyslového výrobku s prírodním útvarem je nesporne kontrast nejodvážnejší. Prestože by práce Karouška a použité materiály na jednotlivé artefakty mohly na diváka vytváret dojem drsnosti a hrubosti, zámer jeho díla byl zcela opacný. Ti, kdo Ríšika znali ví, že byl v jádru velkým romantikem. Potvrzují to mimo jiné i názvy jeho soch jako „List z mého deníku, Hodiny mé lásky, Pieta, Totém civilizace, Rekviem atd“. Romantiku a poeticnost Karouška vyjadrují i názvy jeho horolezeckých prvovýstupu. Sounáležitost Karouška s rodným Turnovem a Ceským rájem a jeho studiem na šperkarské škole možno nalézt mimo jiné ve zpusobu spojování kamenu a kovu v jeho sochách. Nápadne to pripomíná zasazování drahokamu do  kovového podkladu.

        V roce 1970 Valerián odletel do Perú jako clen cs. horolezecké expedice. Krome sportovního cíle zdolat horu Huascarán mela výprava usporádat v Lime výstavu s kulturním posláním. Podstatný podíl vedle vedoucího spisovatele Dr. Arnošta Cerníka a fotografa Vildy Heckela mel na této akci práve Valerián Karoušek. Každá neocekávaná a tragická smrt je pro okolí velice bolestivá a také ztráta všech clenu cs. expedice  v roce 1970 v Peru byla velikou katastrofou.  Ceská kultura pri tom prišla i o nadejného sochare Karouška v jeho nejlepším tvurcím období ve veku pouhých 41 roku. Jeho umelecký tvurcí vývoj byl pred 40 roky násilne prerušen. Nebyl mu, bohužel , doprán delší cas, aby svoje umelecké poslání dokoncil. V historii ceského socharství však Valerián Karoušek svoje místo má. Zaradit jeho dílo do presných prihrádek ceského umení  však je velice nesnadné. Snad nejlépe jeho charakteristiku vyjádril jeho bratr akademický malír Ladislav slovy:“…že Ríšik tak trochu trcel napríc naší kulturou – oprený o stenu“.

 

 

Turnov , rok 2010

Na Ríšika Karouška   vzpomínali jeho turnovští  spolužáci ze školy a kamarádi ze Skaláku  Drahoš Machan a Radan Kuchar



TJ Český ráj
427 historických fotek


Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2017
kontakt: Zdeněk Strnad