Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
1
Lezecké podmínky:
Skály velmi mokré,
lezení zakázáno!

Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Z historie oblasti
... zpět do přehledu článků
A byl to taky člověk ... 100 let od narození Josky Smítka.

V sobotu 21.12.2019 to bude přesně 100 let od narození Josky Smítka, jedné z nejvýraznějších postav českého pískovcového lezení ve 30. a 40.letech minulého století. Nebudu zde opakovat všechna ta klišé, vyřčená za posledních 70 let, která vyústila až do jakési „Smítkománie“, která ne jednomu „lezla krkem“.

Od žijících, i již nežijících, pamětníků vím, že jeho osobnost byla značně nekonformní a kdyby přežil válku, tak by se nejspíše rychle dostal do křížku i s totalitou následující. Z tohoto úhlu pohledu je paradoxní, že právě pováleční komunisti z něj udělali ideologickou modlu, až do tragického konce svádějící nesmiřitelný boj proti německým okupantům. Že obraz této falešné fasády přetrvává dodnes, svědčí i nedávnou vydaná kniha pana Urbana Tenkrát v ráji, později dokonce zfilmovaná, která toho s reálnou historií nemá moc společného (ruský partyzán ... cha, cha). Celá tato doba stále ještě čeká na kritické zhodnocení, vzpomínky pamětníků a nově objevené  archivní dokumenty naznačují, že leccos taky mohlo být trochu jinak.

Ale z  pohledu lezení ve Skaláku vidím osobnost Josky Smítka jako doslova prvního správce skal v dnešním moderním pojetí. Svojí objevitelskou misí, jak by se dnes řeklo, vlastně dokázal ukončit éru objevování našich skal saskými lezci a ukázal cestu a styl nastupující generaci místních lezců.

Nechme minulosti a posuňme se do dnešních dnů. Někdy v srpnu 2015 mi přišel email od, tehdy mě zcela neznámeho, Lukáše Matouška (zkráceno):

Vážený pane Strnade,
... jsou tam nejen fotky, ale i popisky, pokud jsou na rubu fotografií. Většinou to jsou popisky od Fifana. Na rubu fotky z prvovýstupu na Kobylu je tuškou datum 16.7.39. Poznamenal jsem k tomu, že podle průvodce je datum prvovýstupu 23.7.39. Z toho se dá usoudit, že cestu začali 16.7. a dokončili ji až 23.7.

Abyste věděl, moje máma Jitka Matoušková (tehdy ještě za svobodna rozená Hejdová, ročník 1920) jezdila se svými rodiči v létě do Sedmihorek (životopis jejího otce, mého dědy Jiřího Hejdy vysílá nyní denně stanice Vltava v 18.30 hodin). V Sedmihorkách se seznámila s Joskou Smítkem, Fifanem, Chroustem, Vlastou Štáflovou a s delšími se kterými také lezla lehčí cesty. Zřejmě tam vznikly určité sympatie, protože si pak se Smítkem psala dopisy. Jeden z nich posílám také ...

Srdečně zdraví
Lukáš Matoušek

Vlastnoručně psaný dosud neznámý dopis Josefa Smitka byla tedy velká zajímavost, ale dost dobře jsem nevěděl, jak to uchopit. Venku zuřila „smítkománie“ na plné koule a toto by ji jen nechtěně přiživilo, rozhodující však bylo, že dopis je dost osobní a usoudili jsme, že se zveřejněním trochu počkáme.

Mezitím se naskenovaná faksimile dostala do rukou Drahoše Machaně, doyena místních lezců (skoro si myslím, že je již poslední žijící pamětník, který se s Joskou znal osobně), který to přelouskal a přepsal.

Ještě než se dostaneme k vlastnímu dopisu a fotkám, tak se ještě zastavím u Lukáše Matouška. Jak je i z jeho emailu patrné, je synem Jitky Matouškové, rozené Hejdové. Její otec byl Jiří Hejda, český politik a národohospodář, účastník protinacistického odboje, vězeň komunistického režimu, spisovatel a publicista. Bojoval v první světové válce, v roce 1934 vydal knihu reportáží o nacistickém Německu, po okupaci Československa se zapojil do protinacistického odboje, v roce 1949 byl zatčen Státní bezpečností a v procesu s Miladou Horákovou byl v červnu 1950 odsouzen na doživotí, podmínečně propuštěn byl až v roce 1962, trest mu byl zrušen až v roce 1968 a až do důchodu pracoval jako figurant v Geodézii.

A nyní tedy již vlastní dopis:



Milá Jitko,
Tak se ze mě stává takový lajdák jako u Tebe. Pomalu se připravuji měsíc, abych Ti odepsal. To víš, prázdniny. Celé dni na skalách, koupání , les a tak se to opakovalo až ke konci prázdnin. Když Ti ztvrdnou svaly, shodíš ze sebe všechen strach , pak Tě posadějí do lavice a do ruky Ti dají pero. To je však tuze malý trenink. Již při první neděli, kdy se vracím ze školy do svého malého království poznávám, že týden strávený ve škole ve mně udělal úplnou změnu. A jako pokračování uvedu něco o těch uplynulých dnech. Tak jsme s partou slezli množství nových štuk. Ze starých Kobylí hlavu a jiné „brány do pekel“. Jednou, když jsme jeli do Příhraz, týden po skončení školního roku, stala se nehoda.  Fifan jel jako blázen na kole domů, nalétl na kámen a noha se mu dostala do předního kola. To Ti bylo úplné peklo vidět toho kluka jak se svíjí bolestí. Konečně asi po hodině si zase mohl sednouti na kolo, přivázali jsme jeho provazem k Láďovu kolu a nastoupili smutnou cestu domů. Pak celou noc nespal  a doma ležel 14 dní. Tímto způsobem ztrávíl  celou dovolenou . Ještě před začátkem té fifanovy dovolené jsme si svěřovali sobě, jaké kdo chce pekla zkusit. Já zatím lezl 14 dní s Vlastou Štáflovou, spisovatelkou , snad ji znáš aspoň podle jména. Někdy též přijel Chroust. Když pršelo, chodil jsem na houby a nosil domů často 5 kg hřibů. Máma měla z toho velikou radost, já však jen tu, že se  mohu  toulati  po lesích v dešti. Jitko,  kdybys viděla ty Údolíčka asi 3 km do Skaláku. Prší, všude mlha, to Ti je ...



... skvělé. Celý mokrý si večer najdeš několik suchých větví a schoulíš se do klubíčka vedle ohně. Nejraději bych hned praštil se vším zde v Hoře a hnal do lesů. Spát zase sám v lesích , toulat se krajinou lesů po skalách jako o prázdninách. Nikdy jsem neměl tolik svého volného času jako v minulých dnech. Je to krásné být mlád, míti nad sebou oblohu, noc a vůbec všechno co je na zemi dobrého poskytuje mladému srdci vzrušení a dobrodružství. Viděla jsi někdy 15 srnek pásti se spokojeně na lesní louce. To Ti je poklad pro bohy. Potvůrka ukousne kousek trávy a vůbec to je skvělé pozorovat tu divokou krev. Ani nemohu věřit, že někdo může takovému zvířeti ublížiti nebo je dokonce zastřeliti. Viď, to nemá být, ale život je hrubý a řídí se zákony zabíjení. Je to hrozné a je to tak smutné. 

        Minulou neděli jsem lezl Barth-rys. Je to nejtěžší spára ve všech pískovcových skalách u nás. Nikdy jsem nelezl takové peklo. Celé dva roky jsem se morálně připravoval  na tento den  až mě tato „štrbina“ pustí na 70 m vysoký vrchol. Nastoupili jsme v 8 hod. ráno a v 6 hod. večer jsem uzřel vrchol. Radost, kterou jsem měl je vůbec těžké vylíčit. Večer jsme si tak trochu ťukli, však to stálo za to. První výstup touto stěnou provedl Barth z Berlina asi před 13 léty s německými druhy. Výstup se mu povedl až za 3 ( ? ) místního padání některých německých lezců. Po něm to zkusil Seifert z Drážďan, ale ten si odnesl rozbitou hlavu a potlučená žebra, když jej opustily síly, asi 8 m pod kruhem. Pád měl celých 16 m, to si jistě dovedeš představit, že to není nic příjemného. Na spáru se vrátil ...



...asi po půl roce když se uzdravil a vylezl ji. Však si ji zasluhoval, když na něho byla tak krutá.  Třetí výstup provedl Chlum, který slezl Kobylí hlavu po naší partě asi za měsíc. Procházka se k ní vrátil až jej pustila. Když jsem se ho ptal na posudek pravil: „Je to tak těžké, že bys vysílením vypustil duši“ a měl úplně pravdu. První neděli mě nepustila, až teprve druhou. Fifanovi jsem slíbil,  až na ni půjdu po druhé, že půjde se mnou. Nemohl ještě lézti kvůli té noze.  Též jsme byli v Prachově. Je tam mnoho skal. Ale všechny velice lehké. Jen dobré kusy jsou ty, které nejsou ještě lezeny. Tak se na to někdy podíváme.  Zatím co sháníme kdejakou stěnu k lezení, je čím dál tím chladněji a tak již je největší čas dáti si do pořádku běžky a připravit se na bílý sport. Nějaká změna musí být. Turnovští lyžaři žádali minist. obchodu  o podporu na stavbu můstku na Kopanině. Celkem 70 tis. K.  Jestli to bude povoleno, to by bylo skvělé. Je to od nás 7 km na prknách a to by se to v zimě rozsvítilo. Skočky na lámání již máme s Chroustem  spraveny, čekají jen na nové přemoření a tento pocit jim jistě někdo z nás dopřeje. Peklo musí být i kdyby na lano nebo na prkna nebylo. Moje matka je teď právě na operaci, tak s tím máme doma dosti starosti . Nezlob se, že jsem Ti nenapsal dříve. Příště budu pořádnější . 


A Jitko, vzpomeň si někdy zase na kluky a nějaký ten kousek papíru mě udělá velikou radost, na dobrého partnera, který být zde  by byl jistě za nedlouho obávaný „študák“ ( ? ). U nás se též říká „vrah“, ale to jméno se někdy nemůže hoditi pro děvče, jako jsi Ty. Leda pro hazardéři se životem, mezi které  bohužel patřím i já.

S hezkým pozdravem „Hore zdar“  Joska.

Adr.: Průmyslová škola v Kutné Hoře.



Toliko „překlad“ Drahoše Machaně. Dopis je skvělým dokladem o duchu doby a udatných činech otců zakladatelů. Jestli tedy lezl Barthriss 10 hodin, tak to potěš ...

A nakonec ještě trochu historických fotek s  Fifanovými poznámkami:











Zdeněk Strnad



TJ Český ráj
431 historických fotek

Foto: Milan Meier, Hruboskalská údolícka (asi Deštové údolí), 60. léta 20. století.

Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2020
kontakt: Zdeněk Strnad
Jimmy