Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
Lezecké podmínky:
V zimním období
Hruboskalsko pro
lezení uzavřeno!

24. 11. 2017
Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Z historie oblasti
... zpět do přehledu článků
O nadbytecnosti jistících kruhu (Paul Hofmann, 30. léta)
Autor byl významným prvovýstupcem v období mezi válkami ve všech cástech krídové tabule. Clánek, ac zdánlive nemá na Skalák žádnou vazbu, jsem zaradil pro ucelení názoru na lezení v období jeho pocátku. Je však treba brát jej s rezervou, v kontextu doby ve které vznikl. Obzvlášt zajímavý je jeho pohled na provedení prvovýstupu na príhrazskou Kobylu.


Jako spoluzakladatel této „Seilschaft“ dlel jsem v posledních 27 letech spolecne se svými kamarády na dobré polovine stovkyvýstupu v Nepoznané zemi („Neuland)“. Naucil jsme se, jak velké štestí hora lidem dává: také jsem musel zažít, jaké hluboké utrpení hora mezi ne prináší, když se na ní prohreší.

Kladli jsme si svého casu coby mladí jezevci, kdy plechem ovešený lodenový klobouk a rvave rude kvetovaná kravata s kostenou sponou s proteží patrily k horskému odevu,duraz na to, být horolezcem, ne pouze lezcem. Když nás jako mlícnáky prijímali v Bismarckove pokoji Medvedího šenku za cleny saského svazu horolezcu, slibovali jsme udržet cestný štít horolezectví cistý. A to jsme do dneška cinili.

Pred dlouhými roky jsem v popisu "Údolní cesty" Barbarine psal, že každé železo ve skále znamená kus ztraceného horolezectví. Bud cestný k sobe samému a k hore – to je naše vudcí slovo dodnes. mohu ríci, že pri mnoha nových výstupech a turách jsem zrovna tolik kruhu zatloukli, kolik se muže držet v jedné ruce. Srdnatému a cestnému bojovníkovi pomáhá Buh. Kdo po 5 nebo 6 metrech musí zatloukat kruh strachu aby jej prehlušil, ten muže na Nepoznanou zemi zapomenout. O takových švindlírích, kterí potrebují železo nebo provazové smycky, aby udelali hmat nebo krok, o tech nepíši. Naši mladí prátelé ve spolku to nedelají. Kdo do lezení v horách neprináší srdce a ducha, ten by mel v Božím jméne zustat doma.

Chceme vytvorit z našich mladých kamarádu horolezce – žádné skalní cvicence. Meli by cestne bojovat o vítezství ale musí se ucit prekonat to, když je hora silnejší, než oni. Spolek byl založen k péci o horolezení. Je to podekování hodná úloha spolku - prostrednictvím prednášek vychovávat mladé prátele a také mnohé starší v cestné bojovníky. V našich domovských horách se muže kruh, sekác a kladivo z mého tlumoku ztratit. Problémy se sotva ješte vyreší. A kde se skutecne nachází nedotcená zeme – pak prosím – ruce pryc, kdo neumí cestne bojovat.

Otevrená otázka se týká druhého kruhu na Höllenhund-Südwest-Kante a Nonnenfels-Südweg: Bud byl použit vzdušný balon nebo byly použity jisté triky s lanem. Také nebyla cesta lezcem nejprve z vrcholu objevena. Rozumí se na okraji, že dle výše popsaného takový podvod v našem spolecenství není možný. Pri slézání Höllenhund bylo asi 20 kamarádu, kterí všichni ten nádherný boj a vítezství na pate skály spolecne zažili. Pri slézání významne obtížné cesty na Nonnenfels byli všichni úcastníci spolubojovníky. V obou prípadech je také nedovolené pevné vázání na skálu nemožné. Chci všem pochybovacum sdelit jeden zážitek: v roce 1924 jsme dosáhli vítezství na Jungfer Barbara v údolní stene a museli jsme zatlouci pojistný kruh. Muj nezapomenutelný prítel Bruchholz pochyboval o nutnosti zatlucení kruhu. Až když jsme pri následné ceste beze všeho kruh vytáhli tak, že muže být znovu zatlucen a to jsme mu sdelili, dal nám trochu za pravdu a on jiste nebyl nejhorší horolezec. Tento príklad by mel ukázat, že pri posuzování skutku z drívejší doby se musí jednat obezretne. Oni v case pred válkou a po svetové válce byli znalci, kterí se staveli vedle nejlepších dneška. Pan Smith vystoupil dlouho pred velkou válkou na Teufelsturm a nepotreboval žádný kruh. Souperi 30 let poté stoupají údolní stranou tu samou trasu, potrebují ale nekolik kruhu. To by si mel promyslet každý, kdo se zabývá vítezstvími minulosti. Zatím, co píši tento dopis, nemohu z myšlenek pustit jednu ostudu, která se stala naší krásné Kobyle. Je to skoro 20 let, kdy jsme ve Skalním meste pod horou Mužský vybojovali vítezství, která nám zpusobila nejkrásnejší zážitky. Jak casto jsme se radovali, když jsme spatrili hrdé volánní "Kuželky" – jak jsme nazývali Kobylu. Byla pro nás královnou kraje. Žádná lidská noha nesmela vstoupit na vrcholovou hlavici tohoto neprístupného sloupu. Zde se stalo prede 3 nebo 4 lety neštestí. Prišel tam muž, zatloukl do tohoto sotva 20 m vysokého sloupu 4 nebo ješte více kruhu a vycerpal se hanebne na tomto druhu vrcholu. Ve všech druzích sportu ríšského spolku pro telesná cvicení byli necestní bojovníci voláni k porádku. Bohužel se slavil tento skalní zámek pri cemž se popsaný cin v jednom clánku velebil. Príklad toho, jak se nemá jednat.

Co píši o cestném boji a vítezství v našem krásném skalním pohorí platí i o vysokých horách. Když i ve vysokých horách je železný hák casto nezbytný, tak my patríme k tem, kterí jízdu do hor v divokém stylu s indiánským pokrikem odmítají. Casto a rád myslím na ten cas v minulosti, kdy jsme putovali od Sterngebirge až k Ostaši – na každou jízdu v Kladském Bergland a na stodoly se senem. Zde jsme vybojovali vítezství, slavili vrcholový odpocinek a prožívali vrcholovou radost – bez kruhu.




TJ Český ráj
427 historických fotek

Foto: Kapelník-Jeschkeho cesta B.Svatoš, J.Šimon 29.5.1955

Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2017
kontakt: Zdeněk Strnad