Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
Lezecké podmínky:
V zimním období
Hruboskalsko pro
lezení uzavřeno!

24. 11. 2017
Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Z historie oblasti
... zpět do přehledu článků
Vojta NEJEDLO
Vojta Nejedlo je mezi pískari pojem, prestože prevážná vetšina soucasných turnovských aktivních lezcu ho pro jeho trochu plachou povahu zná snad pouze z vyprávení. Tento koryfej predválecného a válecného pískovcového lezení v polovine prosince 2005 oslavil velevýznamné jubileum devadesáti let svého života, k nemuž mu všichni, co by príznivci skal Ceského Ráje, srdecne blahoprejeme.


Posezení pod stenou (na snímku druhý zprava), ...



... a na vrcholu.




Narodil se 15. 12. 1915 v Turnove a již jako osmiletý skautík Roveru tíhnul k prírode, lesu a skalám. Prvním objektem byly Suché skály a brzy pak Klokocí a Skalák. Tak jako vetšina kluku- pozdejších lezcu z Turnova, zacínal dobývat skály bez lana. Oblíbeným cílem již v roce 1930 byly mnohé výstupy na Radnici v Klokocí a jak se tehdy ríkalo "První" Blatník a Maják na Hruboskalsku. Pozoroval techniku nemeckých lezcu a Dr. Mézla z Prahy, kterí však v jeho vzpomínkách neprojevovali mnoho chuti k navázání prátelství.


Významným pocinem bylo zdolání obtížné veže v Klokocí, kterou nazval po své žene RUŽENCINA VEŽ. Na snímku z prvovýstupu Údolní cestou (1940) byl zachycen v traverzu mezi 3. a 4. kruhem.






Cílevedome se snažil zvyšovat sílu a vytrvalost. Chodil na dlouhé pochody a na kole objíždel všechny skalní oblasti Ceského Ráje. Úsmevne, avšak obdivuhodne dnes mohou pripadat skazky o nošení kbelíku uhlí do druhého patra s predpaženýma rukama. Byla to nesporne Vojtova silná touha pripravit se na lezecké výkony srovnatelné s nejlepšími lezci z Liberce a Dráždan.

Mezi skauty v Turnove našel vynikající kamarády, zejména pak "Fifana" Vodhánela a Františka Svobodu, zvaného "Ryba". S velice skromným vybavením s nimi vylezl Kapelníka. Protože nemeli žádné karabiny, prinesl Franta "Ryba", který se ucil rezníkem, kovové háky z udírny masa a s jejich pomocí se zajištovali u kruhu. V soucasné dobe to asi v mnohých z nás vyvolává mrazení v zádech, ale byl to zrejme tvrdý mezistupen v jeho dalším vývoji. V roce 1935 vylezli ve stejném složení jako první Ceši Taktovku.


Prelezení Staré cesty (Nemecké) na TAKTOVKU (Skalák).
Na snímcích jsou postupne zachyceny úseky ke 3. kruhu, mezi 3. a 4. kruhem, dolez na vrchol a vrcholové momentky.













Vojta s kamarády svými pozoruhodnými výstupy upoutali pozornost clenu pražského Klubu ceskoslovenských alpistu, zejména Otty Bauše, Oty Jelínka, manželu Jedlickových a Vlasty Štáflové. Tak postupne mezi nimi vzniklo prátelství. Byl to práve Otto Bauše, který jim obstaral z Itálie první kvalitní lano "Lützner", o nejž Vojta do soucasného kmetského veku pecuje a chrání jej jako oko v hlave.

Vojta si osvojil vynikající lezeckou techniku a zejména ve stenových výstupech se pohyboval rychle a velice obratne. Neustále mi zní v uších jeho svérázná a lakonická rada zpod Taktovky, když jsem v roce 1944 jako patnáctiletý kluk trochu déle lavíroval v previsu pod druhým kruhem:
"Hochu, Taktovka, ta se musí dupat !"


Jeho nejvetším pocinem se mohl stát prvovýstup Údolní stenou KAPELNÍKA. Jeho síly ho však opustily u 4. kruhu (dnešní jediný) a cestu tak mohl dodelat o 25 let (!) pozdeji Joska Cihula. Na prvním snímku je zachycena válecná porada pred výstupem. Vlevo u stromu stojí již zmínená Ruženka. Na druhém snímku vidíme poslední dobytou metu. Smysl pro vedení smeru mu však uprít nelze.






Mel cit pro krásu dlouhých stenových výstupu. Vyhledával ty nejhezcí lezecké partie v pískovcových oblastech celého Ceského Ráje. S postupným zvyšováním výkonnosti se pokoušel rešit na tehdejší dobu velmi smelé výstupy. Z prvovýstupu rané doby ceského pískovcového lezení jsou s jménem Vojty Nejedla spojeny cesty na Ferdu, Sloup, Pražskou jehlu ve skalách pod Mužským, Ružencinu skálu v Klokocí, Svatováclavskou na Prachove a mnohé jiné. Také v historii exponované "Údolní cesty" na Kapelníka ve Skaláku figuruje smelý zámer Vojty nekdy z roku 1940. Chtel realizovat puvodní plán nemeckých lezcu a vystoupit stredem údolní steny. Cestu se mu však z pracovních duvodu nepodarilo dokoncit, ac byl již velice vysoko (témer u "Jeschkeho traverzu").


Cestou, která dává lezcum dodneška zavarit, je Údolní cesta na PRAŽSKOU JEHLU (Príhrazy). V roce 1943 ji vytycil spolu s J. Hatašem a S. Hercíkem.






Nesporne však mezi skvosty pískovcového horolezectví patrí Vojtuv prvovýstup údolní stenou Hlásky v Drábských svetnickách. Tato težká cesta s nádherným panoramatickým výhledem bude natrvalo figurovat na predním míste mezi nejkrásnejšími výstupy v Ceském Ráji vubec. Vojta dal ceste jméno "Andelova stena" po svém kamarádovi z fabriky, který pozdeji zemrel na zhoubnou chorobu.


Jeden z Vojtových "životních" prvovýstupu, prekrásná Andelova stena na HLÁSKU (Drábky). Na snímku u hodin v traverzu mezi 3. a 4. kruhem. Za povšimnutí stojí zapálená lulka v jeho ústech. Píše se rok 1941.



Zápis prvovýstpu z vrcholovky, kterou na Hlásku vložil Willy Agly. Vež se puvodne nazývala CLAMORNA, podle nedalekého keltského hradište.




Pri hodnocení lezeckých výkonu Vojty Nejedla nelze zapomenout na jeho filozofický názor na lezení. Vždy preferoval bezpecnost pred rizikem. Dostával se tak do urcité kontraverze s jeho ponekud mladším druhem a ikonou pískovcového lezení - Josefem Smítkou a pozdeji s též vynikajícím lezcem Joskem Cihulou. Oba tito lezci a i nekterí další Vojtu kritizovali za "príliš mnoho železa", které po jeho výstupech zustávalo ve skalách. Snad to bylo i trochu z revnivosti, nebot jak Smítko, tak Nejedlo, patrili ve tricátých a ctyricátých letech k nejlepším. Možná že lze v tomto sporu s urcitou nadsázkou nalézt analogii konfliktu Harding - Robins v Yosemitech.


Jeden z prvních prelezu Nemecké cesty na KOBYLU (Príhrazy).




Celoživotní družkou i dobrou lezeckou partnerkou Vojty je jeho žena Ruženka, s níž na skalách prožil mnoho krásného. Také svého syna Ivoše vedl k lásce ke skalám a ješte ve svých sedmdesáti letech s ním v Žehrovských skalách provedl radu prvovýstupu.


Rudá hrana na DRACÍ VEŽ (Skalák).








Opet pravdepodobne 1. prelezení Lengácovy cesty na BRÁNU (Skalák). Jak si poradit v traverzu radí vpravo stojící autor cesty, Joska Smítka.




Vojta Nejedlo nyní prožívá léta odpocinku v cinorodé aktivite na své útulné chate, v krásném prostredí Žehrovských lesu, spolu se svojí o pet let mladší ženou Ruženkou.

O svých lezeckých výkonech hovorí s velkou pokorou.


Prelezení Normálky na KONVALINKU (Skalák).









Za všechny turnovské horolezce o Vojtovi rozpráveli Drahoš Machan (za nejstarší generaci) a Zdenek Konrád (za ty o trochu mladší).

5. XII.2005






TJ Český ráj
427 historických fotek


Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2017
kontakt: Zdeněk Strnad