Chovejme se tak, aby skály zůstaly v dobrém stavu i pro další generace!
Lezecké podmínky:
V zimním období
Hruboskalsko pro
lezení uzavřeno!

24. 11. 2017
Skály
Co je potřeba vědět a znát,
když jedu lézt na
Hruboskalsko?
Z historie oblasti
... zpět do přehledu článků
Cesta prátel na Drací veži (Karl Albrecht, 1928)
Casto si listuji ve své knize výstupu, ale znovu a znovu mne poutají stránky, na kterých jsem popsal mé prázdninové zážitky v Ceském ráji. Ony dny, které prinesly cerstvý list do vence mých vzpomínek. Již dlouho jsme sezabývali myšlenkou procestovat skalní mesto u Hrubé Skály a dle možnosti provést nejaké výstupy.

Po obvyklých potížích, které spolecné prázdninové túre predcházeli, stanuli jsme konecne 1. zárí 1928 s narvanými ruksaky na dráždanském hlavním nádraží. Mocným douškem jsme vypili rozluckový trunk ve výcepu „ V tunelu“ a pak se jelo preplneným vlakem naším milým Elbsandsteingebirge. Ne jim, jejich hrdým hrazdám labského údolí platí naše dnešní jízda, ne. Neobjevená panenská zeme kývá našim rychle tepajícím srdcím. Osm dní volna, oddelených od šedi všedního dne, to ocení každý , pro koho hory znamenají kousek životního štestí. Kontrola zavazadel v Bodenbachu se prošla hladce a brzy jsme prestoupili do rychlíku, který jede do Ceské Lípy. Ješte jeden prestup a v 10,30 vystupujeme v Turnove. Další jízda toho vecera nebyla možná, tak jsme vzali zavdek ubytováním v hotelu „Modrá hvezda“.

Príští ráno zacalo skvele a v zárícím slunecním svetle se ukázala krajina, která nám má v príštích dnech nabídnout své krásy. V obci Borek jsme konecne opustili vlak abychom po hodinovém pochodu dorazili na Hrubou Skálu., kde jsme zamýšleli obstarat si ubytování. Reditel hotelu „Štekl“ nám srdecne vyšel vstríc, tak jsme prijali jeho nabídku ubytovat nás za 5 krejcaru v nocním tábore.

Byli jsme obdareni krásným pocasím a poštestilo se nám v prvních dnech nekolik krásných vecí, mimo jiné slezli Troßkyturm (Hlavatá skála v oblasti Vidlák) a Drachenscheibe (Kniha). Také typický symbol krajiny, zríceninu hradu Trosky jsme navštívili.

Mezitím prišel pátek a naše výprava se klonila ke konci. Táhli jsme opet s našimi tlumoky skalním mestem bez jakéhokoliv plánu. Pri veselém povídání jsme došli k Drachenwand (Drací vež), na jejímž úpatí jsme krátce spocinuli. Dlouho nepadlo slovo, ale každý mohl prozradit myšlenky toho druhého. Bude nám štestí príznive naklonena i na Freundschaftsweg (Drací spára) ? Mohli bychom zvládnout 40 m dlouhou spáru ? Urcite s ní nejsou žerty. Konecne prítel prolomil mlcení a brzy jsme se dohodli, že to zkusíme. Rychle jsme pripravili lana a po prolezení krátké rozsedliny sedeli jsme na pripraveném pilíri. Odtud vedl dlouhý traverz do stredu steny k díre s kavcím hnízdem. Prítel K. se svými dlouhými pažemi nemel žádné velké potíže a tak jsem mel velkou radost, když jsem štastne sedel v díre. Je to zvláštní potešení pendlovat 10 m na hladké stene, cástecne v previsu, který vedl vpravo od jistícího místa spárou vzhuru a je klícem k vrcholku.

Ješte kontrolní pohled na lano a pak K. povylezl z díry k prvnímu kruhu, který je na zacátku spáry. Já jsem ho následoval, abych mu umožnil lepší povolování lana. Byl jsem na dvojitém lane a lezl nahoru, metr po metru musel být vybojován. Mezitím prešlo i slunce k nejvyššímu bodu a vedro nám bylo dost nepríjemné. S horecným napetím následoval jsem svého vpredu lezoucího prítele ze svého ne zrovna pohodlného místa, výš a výš, až mel druhý kruh za sebou a brzy jsem slyšel opet rincení karabiny a tretí kruh byl dosažen. Rád bych jej ješte kousek následoval, jelikož stále vetší tah lana podstatne ztežoval postup dopredu. Bohužel nenabízela se žádná príležitost – spára byla stále užší a hladší. Mé nohy již byly ve špatném stavu a záda mne bolela tak, že jsem sotva mohl podívat nahoru.

Konecne zvolal: „Ješte 2 metry, ale nejtežší kus je ješte stále prede mnou“.

Napul nacpán ve spáre jsem jej videl založit lanovou smycku dríve, než dosáhl posledního previsu. Opravdu není žádná lehká práce jednou rukou smycku založit tak, aby prípadne vydržela pád. Hodinu a pul jsem stál, když jsem z tahu lana ucítil , že vrchol byl dosažen a rychle jsem se pripravil na postup. Mnoho krupejí potu jsem musel obetovat, než jsem se nekonecnou spárou vysoukal. Z toho u mne pricházel témer stav bezvedomí, který musel být pro mého vpredu jdoucího prítele dvojnásobný.

Srdecne jsme si tiskli ruce, vrchol naší touhy byl dosažen. Byl to težký boj, který stáhl pouta našeho prátelství ješte pevneji. Svátecní klid okolo nám dal vychutnat pravé štestí z vrcholu. Skvostný výhled dokola po Pojizerí se nám nabízel. Dlouho bychom snili, kdyby pod námi ležící skály neprotáhly své stíny. Také se u nás projevil sílící pocit hladu. Museli jsme se od krásného vrcholku odloucit. Slanovat pres 40 m vysokou, zcela hladkou stenou do hloubky byl pro nás zvláštní požitek.

Spešne jsme kráceli k naší ubytovne, abychom vydatným príjmem potravy dosáhli telesnou rovnováhu. Koupel v rybníku v Sedmihorkách uzavrela nepopsatelne krásný den. Sobota jako poslední den sportovní cinnosti nás zastihla na Saharastein (Skaut), jehož vrchol jsme dosáhli krásnou Südweg (Jižní spára).

Dny ubehly príliš rychle. Se zarmoucenými pohledy jsme se loucili s krajinou, která nám nabídla nezmerne mnoho krásy. V nedeli ráno jsme táhli k nádraží s odlehcenými tlumoky a peneženkami, avšak preplneni zážitky, abychom se vrátili do všedního dne.

Velká byla ocekávání ale vetší byly dojmy, které jsme si mohli vzít z této velké tury domu .





TJ Český ráj
427 historických fotek

Foto: Pruchod pod Vetrníkem, Drací skály. Na levé stene pametní deska lezcu, kterí zde zahynuli po úderu blesku.

Historie
Ostatní
Přihlášení administrátora:
 Jméno:
 Heslo:
Fulltext vyhledávání v článcích:
 
Redukovaná mobilní verze
hruboskalsko.cz, 2004-2017
kontakt: Zdeněk Strnad